Prokletí temnot - 6.část 3/3

31. března 2007 v 9:49 | Vruon |  KZD- vaše výtvory :)
The End...

Harry mezitím v duchu spřádal zaklínadlo a sbíral energii z okolí, což se projevilo tím, že se k němu začala stahovat temnota ze všech stran, nakonec s rozpřáhnutím rukou vykřikl: "Ertyl Des," okamžitě se všachna temnota shromážděná kolem něj rozprchla do všech směrů.
Jak se vlna temnoty šířila sídlem, tak hubila všechny zdroje světla a za ní zůstávala jen tma a strach.
Harry díky svým očím nebyl závislí na světlu a viděl perfektně, takže teď měl velkou výhodu.
Pomalu klidným krokem se vydal jednou ze tří chodeb.
*
Voldemort seděl na svém trůnu a jemě si masíroval spánky, protože ho začala bolet hlava, už několik hodin se z jeho sídla ozíval bolestný křik s krátkými přestávkami, vyslal tam už něco přes třicet Smrtijedů z jeho osobní ochranky aby posílil obranu levého křídla, ale ještě se nevrátil ani jeden, ani jediná zpráva a jen ten křik.
A aby nebylo špatných zpráv málo jediné kouzlo na světlo co fungovalo bylo lumos, což znamenalo, že všude byla prakticky tma.
Pán zla si k sobě do velkého sálu přivolal své nejvěrnější a nejlepší Smrtijedy ostatní své služebníky okamžitě poslal aby chránili ostatní části jeho panství.
Najednou Pána zla vytrhlo ze zamyšlení otevření dveří.
"Pane, tenhle se vrátil, ale skolaboval těsně před dveřmi," vysvětlil jeden ze Smrtijedů, kteřímezi sebou táhli další postavu v černém plášti.
"Eduris," zasičel Voldemort s namířenou hůlkou na polomrtvého a ten se okamžitě s trhnutím probral, chvíli se dozorientovaně rozhlížel, ale pak se vzpamatoval.
"P...pane, on...my jsme přišli o levé i pravé křídlo, snažili jsme se ho udržet, ale...nešlo to," rozvzlikal se Smrtijed.
"Bylo to děsné pane, on...on byl všude a přesto nikde, je...jediné co jsme z něho zahlédli byli ty jeho oči, dva zelené plameny, je to tak, jak se povídá pane, je z něj něco...příšerného, nepřirozeného," blekotal Smrtijed a koukal se někam do neznáma skelným pohledem.
"Mu...musíme odsud pryč, zachránit se, jinak...jinak nás všechny zabije," řekl zděšeně a upřel svůj vyděšený pohled na Voldemorta.
Pán zla jen pozvedl hůlku a zlostně zasyčel: "Avada Kedavra," vteřinu na to se přeživší Smrtijed z obraných jednotek zhroutil k zemi.
"Ještě někdo si myslí, že Pottera," při tom slově sebou všichni škubli, ale Voldemort si toho nevšímal a pokračoval: "nedokáži zastavit, ještě někdo si myslí, že bych snad kvůli nějakýmu sprratkovi opustil své sídlo?" zaptel se přítomných nebezpečně.
V tom zahlédl dvě zelená světýlka ve tmě chodby vedoucí do přijímacího sálu.
"Okamžitě zavřete dveře," zavelel a veliké dveře se s bouchnutím okamžitě zavřeli, chvíli se nic nedělo a všude bylo hrobové ticho, které po hodinách všem připadalo jako slastná hudba, ale netrvalo to dlouho, napřed se ozvali varovné výkřiky a pak znovu ten uši drásající křik, když po čtvrt hodině ustal, tak se ozvalo hned za dveřmi dvojí zavrčení.
Voldemort se musel pousmát, ještě že vyvolal ty dva démony, byli to opravdu prvotřídní strážci a poslouchali na slovo.
Najednou se ozvala dvojitá rána o dveře až to zadunělo a bolestné zavití, pak drruhý náraz následován hned třetím, který už ani nedoprovázelo skuhrání a kňučení.
Pánovi zla hned zmizel úšklebek z tváře, bylo mu jasné, že by Potter nekňučel. Zase následovala chvíle ticha, vypadalo to že ani Smrtijedi v síni nedýchají očekáváním co teď příjde.
A pak se ozvalo zaklepání, když se ale ani po minutě dveře neotevřeli ozvalo se další a okamžitě po něm se dveře doslova rozpadli v prach a za nimi stála postava, která se dívala přímo na Voldemorta svýma plamenýma očima.
Harry bezeslova vstoupil dovnitř a hned za ním se vchod zaplnil černočernou temnotou, která nikomu nedovolovala vyjít ven.
"Tak jsem konečně tady," usmál se Harry a rozhlédl se po Smrtijedech, kteří tam stáli s rozsvícenými hůlkami namířenými proti němu.
"Crucio," vyslal hned Voldemort proti Harrymu kletbu, která se do něj jen neškodně vpila, ale Pán zla to nevzdával "Tervisider," zasyčel a kletba Harryho vyhodila asi tři metry do vzduchu, kde do něj jakoby někdo praštil a on se vysokou rychlostí rozletěl zpět dolu vstříc tvrdé podlaze.
Voldemort ale nečekal než se Harry vzpamatuje a znovu nenávistně zasyčel: "Crucio."
Tentokrát sebou Harry začal zmítat a řvát bolestí, temnota, která ho stále doprovázela se k němu začala stahovat...
Temný pán hned věděl, co se děje a tak zavelel další kouzlo a podlaha z černého mramoru Harryho pohltila a utvořila znovu jeho vězení s průhledným stropem aby se mohl Voldemort kochat Harryho bezmocí a bolestí.
"Na co vás tu vůbec mám? Jste k ničemu..." začal Voldemort syčet na své Smrtijedy.
Harry už se úplně přeměnil a teď přešel k jedné ze stěn svého vězení a začal něco vyrývat svým drápem do hladké stěny, ale toho si Pán zla nevšiml, protože byl zaměstnán Smrtijedy.
Asi po deseti minutách kdy už několik Smrtijedů bylo potrestáno se ozvala ohromná rána a celá podlaha najednou pukla a vytvořila se v ní obrovská prasklina táhnoucí se napříč celou temnou síní.
Když se všichni podívali s neblahou předtuchou k Harryho vězení, tak on už byl venku a když viděl jejich zděšené obličeje tak potěšeně zařval.
Přiskočil k nejbližšímu smrtijedovy a doslova mu utrhl hlavu, tělo nechal spadnout na zem ale než odhodil i hlavu tak se napil z tepen na krku ještě teplé krve.
Dlaší Smrtijed byl rozpůlen od rozkroku až k hlavě Harryho bodcem na ocase a takhle to šlo dál až zbyla jen Smrtijedka.
Harrymu se zablesklo v očích a jediným skokem byl u ní, vzal jí oběma drápatýma rukama za ruku ve které držela hůlku ještě před chvíli namířenou proti němu a jedním pohybem jí zlomil vedví až kost vykoukla z rukávu hábitu.
Bellatrix se rozkřičela na celé kolo, ale když jí Harry vzal jednou rukou za vyčnívající kost, tak začala řvát ještě hlasitěji ač se to zdálo téměř nemožné.
Harry jedním trhnutím vytrhl kost z těla a pomalu jí olízl, pak nevšímajíc si spousty krve a kříku zaryl Smrtijedce ruce mezi spodní žebra a silným trhnutím rukou od sebe jí otevřel hrudník, což už Bellatrix nevydržela a propadla se do bezvědomí.
Harry jí nekompromisně vytrhl ještě bijící srdce, hodil ho kousek od sebe a následně na něj šlápl.
Znovu vítězně zařval spokojen nad svým dílem a otočil se na Voldemorta, který se zatím bezvísledně snažil nějak dostat z místnosti.
Harry k němu došel a vydal ze sebe něco co se mohlo podobat slovu: "Smrt."
Voldemort sebou škubl a se strachem v rudých očích na Harryho začal bezmišlenkovitě vysílat jednu kletbu smrti za druhou i když neměli žádný výsledek.
Harry k němu v klidu došel a objal ho svými mohutnými pažemi, pomalu začal Pána zla drtit, když se mu zlomila páteř, tak ač by to normálního člověka zabylo Harry věděl, že Voldemort stále žije a tak začal šeptat slova v temném jazyce.
Po minutě z obou jejich těl vystřelil černočerný sloup temnoty, který mířil k obloze, prorazil strop a pořád mířil víš až se ztratil někde vysoko.
Pak se v okolí sídla vztyčila černá kopule s temným sloupem uprostřed, když se vrchol kopule spojil se sloupem, tak celá stavba zazářila temě rudým světlem, které zahubilo vše živé co se v ní nacházelo, brouky, medvědy sovy, stromy, trávu , bakterie úplně vše.
Chvíli se nic nedělo a pak Sloupec temnoty vybuchl, výbuch zlikvidoval úplně všechno co se v kopuli nacházelo a když potom černá "stavba" zmizela, tak na jejím místě zbyl jen velký kráter, žár byl ale tak veliký, že místo hlíny, písku a kamení bylo jen popraskané sklo.
Po temném sídle a Lordu Voldemortu zbyla jediná věc a to zesklovatělí kráter uprostřed lesa neznámo kde.
Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku... a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat...
Věštba, která provázela celý Harryho život se konečně naplnila. A Harry byl šťastný, bylo to jakoby z něho spadl obrovský balvan zodpovědnosti, víčitek, pochyb a starostí.
Konečně byl volný, nevázala ho žádná věštba, žádná zodpovědnost za následky Voldemortových činů a osud světa.
A v neposlední řadě: konečně se setká se svými rodiči a Siriusem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nini92 Nini92 | Web | 5. dubna 2007 v 14:36 | Reagovat

HAPPY END =oD Tak tohle se snad ani nedalo očekávat... No jo - Vrů je prostě mistr ve svém řemeslu =o) Gratuluji Vrů - moc (a moc) povedená povídka do klubu pro nás zvrhlé =o)

2 Naja Naja | 6. dubna 2007 v 15:43 | Reagovat

ježiši to je tak krásný a dojemný.....vzlyk.....a souhlasím s Nini

3 Morsbie Morsbie | E-mail | Web | 28. dubna 2007 v 18:17 | Reagovat

Ahoj Vruon. Nechtěla by ses prosím spřátelit? Kdyžtak mi odepiš komentem na mé stránce. Díky ;-)

4 Aileen Aileen | 22. června 2007 v 13:04 | Reagovat

Super, senzační a fantastický... Hrozně se mi líbil ten konec. A hlavně se mi líbil Harry jako "zabiják". Se mu div¨ím, že se z toho vraždění nezcvokl hned ze začátku....

5 Nika Nika | 4. října 2007 v 23:44 | Reagovat

Tak ti řeknu, že to bylo fakt suprový. Celá tvá povídka bylo asi to nejlepší, co sem v poslední době četla. Přiznávám se, a doufám že mě kvůli tomu "neukamenuješ", ale místy sem se i smála. Mrzí mě, že už to skončilo. Ale doufám, že  hodně rychle vymyslíš něco nového. Takovým talentem se přece nesmí mrhat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.