Prokletí temnot - 6. část 2/3

31. března 2007 v 9:47 | Vruon |  KZD- vaše výtvory :)
A druhá část... :)

Hermioně vhrkly do očí slzy a i Ron vypadal jeho zjevem docela vykolejený, ženská populace profesorského sboru si zděšeně přikryla rukou ústa a mužská obezřetně mířila na osobu před nimi, ale všichni se dívali na Harryho obličej se zděšením a většinou i soucitem. Harryho "oči" dál pláli, vlasy po ramena byli sčesané dozadu a tak všichni mohli spatřit spoustu černých jizev, které se táhli přez jeho obličej, Harry měl místo poloviny spodního pantu a čísti tváře jen temnotu, která jí dokonale nahrazovala, ale neskryla úplně jinak smrtelné zranění, ale jizva ve tvaru blesku byla pořád stejná, neměné znamení toho, který přežil.
"Harry?" zeptal se Brumbál a trochu sklonil hůlku.
"Pottere," zasyčel ledově Snape.
"Ano jsem to já," usmál se Harry, rozpřáhl ruce a uklonil se jim jako publiku.
Ale pak zvážněl: "Mete tu všichni ode mě dárky, vás pane řediteli žádám aby jste peníze v této truhle," přitom mávl rukou a objevila se před nimi velká truhla, "použil pro věci ohledně fénixova řádu a pro nějaký ty dobrý skutky," řekl Harry a udělal ledabylé gesto rukou jako by mu dával spropitné.
"Už budu muset jít a pane ředitely? Dneska se věštba naplní," řekl Harry a rozplynul se v cáry temnoty, které pomalu zmizeli.
Brumbál pomalu přešel k truhle pro Fénixův řád a otevřel zdobené víko, truhla byla téměř až po okraj plná nejrůznějších kouzelnických mincí, dokonce tam bylo i pár drahých kamenů a šperků. Všichni na to užasle hledeli a Ron si jenom pohrdlivě odfrkl.
"Prej že bral zlato jen těm co si zasloužili zemřít, keci," řekl a zhnuseně se díval na zlato v truhle.
"Měl by jste tomu věřit Weasleyi, už dost dlouho útočí hlavně na Smrtijedy když je proměněný a jak jistě víte, tak všichni Smrtijedi jsou docela bohatí, dokonce bych se ani nedivil, kdyby mu nabízeli svoje peníze za život, dost se o něm mezi Smrtijedy mluví," upozornil Snape a taky pozoroval zlato.
"Asi by jsme se měli podívat, co nám Harry dal," řekl Brumbál a už otevíral truhličku se svými iniciály, uvnitř byl sešit, ve kterém Harry popisoval jeho prokletí s cedulkou, že by se to mohlo někdy hodit a taky dvě věci, zlatý prsten se znakem Nebelvíru a medailon se znakem Havraspáru.
Hermiona hned pootevřela první její truhlu, ale ta byla plná zlata a tak otevřela tu druhou, na kterou byla víc zvědavá. Uvnitř truhli byla spousta starých velkých knih, které zaplňovali asi třičtvrtě truhli, zbývající prostor byl téměř úplně zabraný malími placatými krabičkami a na tom všem byl malí lísteček na kterém stálo: Ty šaty jsou zmenšené, stačí je jen zvětšit.
Hermiona okamžitě otevřela pár krabiček v prvních dvou byly nádherné naušnice, řetízky, náhrdelníky, prsteny a až potom narazila na krabičku s malinkýma šatama, byly celé dělané z bílé krajky, další šaty byli tmavě modré a na dotek nádherně jemné a byla tam spousta dalších.
Ron taky po chvíli přešel ke svým truhlám, v první zase byli peníze a ve druhé bylo nejnovější letající koště i s kompletní výbavou, a příručkou, dál tam bylo několik knih o famfrpálu, neviditelný plášť a jako u Hermiony spousta malých placatých krabiček se skoro identickým vzkazem, jen místo šaty, tam stálo hábity. Ron pomalu otevřel první krabičku a tam byl malý ale nádherný společenský hábit zlaté barvy.
*
Harry se vynořil z temnoty nedaleko sídla Pána zla. Ani se neobtěžoval nasazovat si znovu kápi a vydal se rovnou k hlavní Bráně, kterou hlídali dva Smrtijedi.
Hned jak ho spatřili tak zakřičeli: "Stůj, kdo jsi, že se opovažuješ vstoupit sem?"
"Já?" zeptal se jich Harry aniž by zastavil, nebo jen zpomalil "Jsem smrt, zkáza a bolest, ale býval jsem Harrym Jamesem Potterem," vykřikl Harry v odpověď.
Smrtijedi sebou při jeho jménu dost škubli, stejně a možná ještě víc, než sebou škubají lidi při jméně Lorda Voldemorta, ale neopustili své stanoviště a začali na Harryho pálit jeden zelený paprsek za druhým, Harry se ani nesnažil uhýbat, nebo se jakkoliv jinak bránit, už se pokoušel zkončit svoje trápení touto kletbou, která na něj neměla vůbec žádný účinek.
Když Smrtijedi viděli jak se bez jediného zastavení, nebo známky spomalení Harry blíží i když se do jeho těla vpilo nejméně pět paprsků smrti, tak už to nevydrželi a zamířili k pootevřené hlavní bráně volajíc přitom posili.
Než ale stačili proběhnout dovnitř Brána se s ohromným dunivým zvukem zavřela.
Smrtijedi, kteří jim běželi napomoc jen zaslechli Potterovo jméno, tak už spatřili jen obličej jednoho z hlídačů, který vypadal k smrti vyděšeně.
Smrtijedi se zevnitř pokoušeli otevřít ohromnou Bránu, ale bezvýsledně, najednou se z druhé strany mohutných dveří ozval bolestivý křik a druhý totálně vyděšený až Smrtijedům přejel mráz po zádech a od brány začali pomalu couvat.
Když ustal bolestivý křik, tak se ten vyděšený proměnil v prosby o holí život, které pak s jediným táhlím a posledním výkřikem zmizeli.
Smrtijedi uvnitř už nepokritě couvali co nejdál od brány, když v tom se dveře doširoka rozrazili a jako na povel oblohou projel klikatý blesk a ozářil tak postavu stojící na prahu.
"Zdravím pánové," usmál se nepříjemě Harry a pohybem ruky za sebou zavřel hlavní Bránu Voldemortova sídla pomalu se blížíc k deseti vyděšeným Smrtijedům, čtyři z nich na nic nečekaly a okamžitě utekli jednou ze tří chodeb někam do útrob Temného sídla.
Harry naklonil hlavu na stranu zvědavě si prohlížejíc zbylé Smrtijedy, jako na povel se všichni rozutekli za svými druhy, ale udělali jen dva kroky a všechny pevně svázali provazce temnoty od hlavy až k patě. Svázaní Smrtijedi se vznesli do vzduchu a začali nalítávat na zdi vždycky po intervalu asi půl minuty se ozval hromadný tupý náraz a bolestné zavití šesti mužů. Po chvilce se temnota svazující Smrtijedy začala stahovat víc a víc, neberouc ohledy na bolestný řev smrtijedů.
Smrtijedi za chvíli řvali bolestí natolik, že už snad ani nebylo poznat kdy sebou zase praštili o jednu ze čtyř stěn, jejich křik putoval Temným sídlem jako alarm a varování ostatních. Temnota se stahovala stále víc a víc drtila smrtijedy. Asi čtvrt minuty po tom, co se ozvalo praskání kostí se temnota utáhla na tolik, že Smrtijedy doslova rozemlela na kusy, které z výšky padali po celé vstupní hale jelikož se jejich skupinka neustále pohybovalo proti zdem. Harryho kupodivu nezasáhl ani jeden kus bývalích Voldemortových služebníků a jejich krev se mu jakoby vyhýbala, takže zůstal čistý.
"Voldemorte, přišel jsem to skončit, jdu si pro tebe," zařval Harry z plných plic a jeho hlas se donesl i do toho nejvzdálenějšího koutku Temného sídla.
*
Albus Brumbál a ostatní byly stále v učebně a prohlíželi si svoje dárky, tiče vzpomínali na Harryho Pottera jako studenta Bradavic, dobrého kamaráda, otravného hrdinu, nebo prostě jen Harryho, když v tom se Snape chytil za svoje předloktí, které ho začalo hrozně pálit.
"Brumbále, musím jít, volá nás," řekl řediteli a chystal se odejít, ale ředitel ho zastavil.
"Ne Severusy, už nikam nemusíš a opravdu bych ti neradil být zrovna někde poblýž Voldemorta," řekl Brumbál klidně a stále seděl v křesle, které předtím Harry vyčaroval.
"Cože?" nechápal Snape a nepatrně se ušklíbl když ho zasáhla další vlna bolesti, toto volání bylo neobvykle naléhavé.
"Musím jít, jinak budu prozrazen," naléhal Snape.
"Teď už na tom nezáleží Severusi, už je to vyřešené, jak Harry říkal dnes se věštba naplní a Voldemort padne," vysvětlil ředitel klidně a pokukoval do sešitu, který mu dal Harry a ve kterém ještě před chvílí nerušeně četl.
Severus si tedy rezignovaně sedl do křesla naproti a vzal si lahvičku lektvaru proti bolesti, kterou měl ve své truhličce spolu s dalšími věcmi, aspoň teď věděl, proč mu jí tam Potter dal ušklíbl se a na ex lektvar vypil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.