Prokletí temnot - 6.část 1/3

31. března 2007 v 9:43 | Vruon |  KZD- vaše výtvory :)
Vkládám poslední střípek Vruonovy šestidílné povídky. Řekla bych, že i nejdelší, tak si ji pořádně užijte. Na závěr bych ještě chtěla Vruonovi poděkovat za tuto krásnou povídku…děkuju Vrů :)
Btw: kapitola nemá beta-read, ale už se na tom pracuje…až ji opravím, hned sem hodím tu obetovanou verzi…

Harry si rezignovaně povzdechl a pomalu vylezl ze své lázně, teď se nemohl zdržovat něčím jako je odpočinek, na to bude dost času po smrti.
Pomalu, cestou se protahujíc, došel až k pohodlnému křeslu do kterého se usadil, mávl rukou a zrcadlo, které bylo poblíž, přilevitovalo před něj.
Harry kriticky prohlédl svůj odraz, násldně si přejel rukou po strništi, které mu vyrašilo a ono okamžitě zmizelo, popadl nedaleko ležící lidskou lebku a pracně si začal stříhat (okusovat) nehty lebkou.
Po půl hodině byl se vším hotov, znovu se postavil před zrcadlo a na jeho tváři se usadil mírný úsměv, což už se nestalo opravdu hodně dlouho.
"Já sem ale švihák," zhodnotil Harry s úsměvem, otočil se a se zavířením pláště zmizel ze své skrýše.
*
Bylo něco kolem třičtvrtě na sedm a studenti Bradavické školy čar a kouzel už začali chodit na snídani do Velké síně. Mezi tyto studenty patřila i Hermiona s Ronem. Oba byli unavení, protože zase celou noc probírali situaci s Voldemortem, Harrym a Smrtijedy, takže toho moc nenaspali.
Najednou klidné a tiché prostředí Bradavických chodeb narušilo několik vyděšených výkřiků, které přicházely z chodby kousek od nich.
Ron s Hermionou se okamžitě rozeběhli tím směrem, aby zjistili, co se děje a případně pomohli, ale neudělali ani čtyři kroky a už se zpoza rohu vyřítilo černé cosi, byla to taková vznášející se temnota, která se k nim začala rychle přibližovat, Ron s Hermionou okamžitě tasili hůlky a snažili se to zlikvidovat, nebo zadržet, ale žádné z vyslaných kouzel nepomohlo a neškodně se do toho vsákly.
Pak už bylo temné stvoření u nich a následně se Ronovi a Hermioně zatmělo před očima. Ne že by je ta věc omráčila, ale nic neviděli, jen černočernou tmu a ať se snažili sebevíc, nijak z toho nedokázali uniknout.
*
O sedm minut později se do Velké síně přiřítilo několik udýchaných studentů, kteří se zastavili až před profesorským stolem a začali všichni něco nesouvisle vysvětlovat.
"Klid, není vám rozumět," zadržel příval slov Brumbál a všichni zmlkli a ještě se snažili vydýchat rychlý běh.
"A teď mi jeden z vás povězte, co se stalo," řekl ředitel a sledoval studenty rentgenovým pohledem.
"Hermionu Grangerovou a Rona Weasleyho něco uneslo," vychrlil okamžitě jeden z nich.
"Kde jsou teď?" zeptal se profesor Kratiknot.
"Nevíme, bylo to moc rychlý a hned to zmizelo v jiný chodbě," vysvětlil další student.
Celý profesorský sbor jako na povel vstal a v čele s Brumbálem se vydal pryč z Velké síně hledat unesené studenty.
*
Hermionu s Ronem mezitím temná věc dovlekla tam, kam chtěla a propustila je.
Ani jeden z nich to nečekal, a tak oba spadli na dřevěnou podlahu, chvíli byli dezorientovaní, ale pak se Hermiona vzpamatovala.
"Tohle je učebna, jsme pořád v Bradavicích," zašaptala potichu k Ronovi.
"Jo, ale nikde nevidím tu potvoru, co nás sem přivlekla," řekl Ron potichu a obezřetně se rozhlížel po temné učebně, která už asi nějakou dobu nebyla používaná, přes dvě velká okna vysely těžké neprostupné závěsy, takže v učebně byla poměrně tma.
"Možná už zmizela," nadhodila Hermiona doufajíc v to, opravdu se jí nelíbil ten pocit bezmoci.
"Jsem rád, že vás to všechno, co vás potkalo, téměř vůbec nezměnilo," ozval se z protějšího rohu místnosti neznámý chraplavý hlas.
Oba byli okamžitě na nohách a mířili do těch míst hůlkami.
"To snad nebude potřeba, nepřišel jsem vám znovu ublížit," zašeptal znovu hlas.
Najednou se ze stínů okolo Rona a Hermiony oddělily dva tenké malé provázky temnoty, které se jim omotaly kolem hůlek a ty okamžitě zmizely.
Oba viděšeně o krok ustoupili, ale stále propalovali místo odkud se hlas ozíval, ať se snažili jak chtěli, tak tam nikoho neviděli.
"Kdo...kdo jste a proč jste nás unesl, co po nás vůbec chcete?" zeptala se Hermiona.
Postava v rohu se uchichtla a pomalu vykročila ze stínů, měla na sobě zvláčtní plášť červené až skoro černé a černé barvy, které se jakoby proplétali a měnili své místo a stále se pohybovali, ale kápě na hlavě Ronovy a Hermioně stejně zabraňovala poznat osobu v plášti.
"Chci po vás jen aby jste mě vyslechly a můžu vám slíbit, že pak už mě nikdy v životě neuvidíte," vysvětlil jim a posadil se na rudozlaté křeslo, které se tam zničeho nic objevilo.
Mávl rukou a před Ronem a Hermionou se objevila identická pohodlná křesla, postava jim pokynula aby se posadili, ale ani jeden nevypadal že by to přijal.
"A kdo jsi?" zopakovala Hermiona svojí otázku.
"Hmm, jestli to chcete vědět, tak dobrá. Býval jsem Harry James Potter," přiznal Harry.
Oběma se okamžitě zablesklo v očích, v těch Hermioniny bylo mnoho pocitů, ale Ronovi oči jasně vysílali vztek a touhu po pomstě.
Ron jedním skokem byl u katedry ze které bleskově sebral dopisní nůž a dalšími dvěma skoky byl u Harryho, který se stačil v klidu zvednout z pohodlného křesla.
Ron okamžitě jak byl nadosah, tak Harrymu vrazil dopisní nůž do ramene, ale Harry sebou ani necukl, natočil jen hlavu v kápi na stranu a sledoval Ronův totálně překvapený obličej, Ron se z toho hned vzpamatoval a chtěl bodnout znovu, ale jeho ruku, ve které držel nůž sevřel Harry ve své.
"Taky tě rád vidím Rone, ale tohle nemá žádný smysl, jen nám to zkomplikuje konverzaci," usmál se Harry a vytáhl si z ramene dopisní nůž, která byl pokrytý nějakou černou tekutinou, která nebohý nůž začala rozežírat.
Ron na to chvíli zděšeně koukal ale hned jak stisk Harryho ruky povolil, tak do něj strčil a s výkřikem: "Hermiono poběž," se vydal ke dveřím z učebny.
Když od nich byli asi metr, tak se ze zámku začalo kouřit a on se roztekl, Ron zalomcoval dveřmi, ale stále nic, byly zatavené a nešli otevřít.
"No tak, nemám zas tolik času, pojďte si sednout ať vám můžu konečně říct co je nutné."
"My to nechceme poslouchat, seš jen hnusnej vrah, zrůda, kvůli tobě je skoro polovina mý rodiny mrtvá, Ginny je u Munga a bůh ví kolik lidí si ještě zabil," rozkřičel se Ron až zrudl vzteky.
"Myslíš že sem snad něco z toho chtěl? Myslíš snad, že sem chtěl aby mě Voldemort proklel, myslíš že bych já ublížil tvý rodině? Sakra Rone, drž už hubu, vůbec nevíš o čem mluvíš," řekl Harry a jeho hlas nebezpečně duněl po učebně.
"Teď si konečně sedněte, kdybych vám chtěl něco udělat už sem to udělal a stejně nemáte navíběr a musíte si to poslechnout, jelikož vás do té doby nikam nepustím," řekl Harry a znovu se posadil do svého křesla.
Po chvilce váhání se Ron s Hermionou taky posadili a vyčkávali co Harry řekne.
"Jediné co chci je aby jste byli šťastní, vím, že jsem k tomu zatím moc nepřispěl, spíš naopak," dodal, když si všiml Ronova vražedného pohledu.
"Mám pro vás dárek a doufám, že ho využijete," řekl pak a mávl rukou k vyklizenému prostoru učebny.
Tam se oběvili čtyři veliké truhlice, z nádherně vyřezávaného dřeva, na víku dvou v pravo byly iniciály HG a na zbylích dvou bylo RW.
"Co...." chtěla se zeptat Hermiona, ale byla přerušena.
"No v poslední době jsem dost cestoval a moje konto u Gringotů je už zbytečné, tak jsem si ho vybral, v první truhle máte teda každýpeníze, které by vám měli zajistit pohodlný život a v druhé jsou takové maličkosti z mých víprav pár věciček," usmál se Harry.
"Určitě sou to krvavý peníze tvých obětí co?" zamručel Ron a kdyby Harry neměl kápi, tak by viděl, jak se Harrymu po téhle poznámce ještě víc rozhořeli blameny v očních důlcích.
"Jak sem řekl, tyhle peníze jsou moje, z nálezů, pár obchodů a z mého trezoru. Ty špinavé peníze taky mám, ale jen od těch co si zasloužili zemřít tak, jak zemřeli a ty peníze dám řádu. Ale dál abychom se nezdržovali maličkostmi, tak tu mám i dárky pro každého profesora a pár členů řádu," oznámil a znovu mávl rukou, hned se v místnosti oběvilo několik malých truhliček, každá s iniciálem na víku.
"A..." chtěl pokračovat Harry, když v tom se ozvala rána do dveří následována hned další.
"A vypadá to, že už nás našli," usmál se Harry.
"Tak se s vámi chci rozloučit, jak sem vám řekl na začátku už se nemusíte bát, že mě ještě uvidíte," řekl a opatrně se nahnul k Hermioně a dal jí lehký polibek na čelo, udělal zvláštní gesto rukou ve které se mu hned zformovala překrásná bílo rudá růže, kterou jí pak dal.
Když se chtěl rozloučit i s Ronem, tak ten si založil ruce na hrudi a stále ho propaloval vražedným pohledem a tak od toho Harry upustil.
"Jsem moc rád, že jsem měl možnost vás poznat a doufám, že už budete šťastní," řekl a tím probral i Hermionu, která byla nějak v šoku.
Najednou se dveře rozlétli na třísky a dovnitř se hned nahrnul Snape, Brumbál a zbytek profesorského sboru. Mistr lektvarů na nic nečekal a okamžitě na Harryho vyslal nějaké kouzlo, které s ním mrštili o zeď na druhé straně učebny.
"Jste v pořádku?" zeptala se okamžitě McGonagallová obou Nebelvírských studentů.
"Koukám, že už jste si přišli pro dárky, i když jsem nic na oplátku nečekal díky pane profesore," ušklíbl se Harry a pomalu se zvedal, při tom nárazu mu sklouzla kápě dolů a tak si všichni mohli prohlédnout jeho obličej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | Web | 8. června 2007 v 11:18 | Reagovat

Ahojky, máš moc moc super blog i povídky. Jukni se please i na muj!

2 zzgpbqubq zzgpbqubq | E-mail | Web | 12. června 2009 v 2:24 | Reagovat

zyr9wG  <a href="http://gcnqbfcdslsn.com/">gcnqbfcdslsn</a>, [url=http://esccbomtccem.com/]esccbomtccem[/url], [link=http://pailwtasques.com/]pailwtasques[/link], http://qtlqohzxwqhe.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.