Nini - 2. + 3. kapča

20. ledna 2007 v 10:26 | Nini |  KZD- vaše výtvory :)
A je tu překvapenííí :D Tak jsme se s Nini rozhodli, že vás přestaneme trápit a konečně sem to pokračování dáme. Ono už totiž bylo dávno napsané :) Myslím že můžete být rádi, že je to tu tak brzy, ptž podle toho jak se jmenuje náš klub jste mohlli čekat klidně i do konce školního roku...no nebylo by to opravdu zvrácené? :D

2. kapitola
Albus Brumbál seděl za svým stolem, a pozoroval své sepjaté prsty při hlubokém zamyšlení, když v tom se v jeho krbu rozhořely zelené plameny, z nichž po chvíli vyšly dvě osoby. Byl to Remus Lupin, který bude opět letos učit OPČM , a v jeho náručí byl schoulený mladý chlapec - Harry Potter, aneb jak ho všichni nazývají - Chlapec, který přežil... Brumbál si okamžitě všiml všech těch ran, kterých měl na těle opravdu mnoho, také třesu ovládajícího jeho tělo, či snad vystrašeného, bolestného pohledu, ovládajícího jeho dříve vždy šťastné, smaragdové oči.
"Harry..." zašeptal tiše. Chlapec sebou trhl, očividně byl naprosto zdeptaný.
"Řediteli," pozdravil Remus, a pomohl chlapci posadit se do jednoho z křesel před ředitelovým stolem. Brumbál absolutně nevěděl, kdo mu to mohl udělat. Vstal tedy, popošel kousek dál od stolu, a naznačil Náměsíčníkovi, aby šel za ním.
"Kdo mu to proboha udělal?" zeptal se Brumbál šeptem, pohlížejíc na chvějící se záda zbitého chlapce.
"Jeho strýc, Vernon Dursley," odpověděl mu Remus.
"To nechápu... Nikdy se k němu tak nechoval..."
"My.... Trochu jsme mu před Harryho odchodem z nádraží Kings Cross pohrozili, a .... Asi jsme ho tím trochu rozčílili..." zašeptal Remus se sklopenýma očima.
"Pohrozili? Jak?"
"No.... Něco v tom smyslu, že pokud bude s Harrym zacházet špatně, dozvíme se to, a..."
"Chápu," zarazil jej ředitel, a opět pohlédl na chlapce, jenž se teď třásl o mnoho víc.
"Musí na ošetřovnu," dodal ztrápeně, "odvedeš ho tam?"
"Jistě," přitakal mu Náměsíčník, a vrátil se k chlapci, kterého šetrně upozornil, že je zpátky.
"Harry teď půjdeme na ošetřovnu, ano?" Chlapec přikývl, a Remus mu opět pomohl se postavit. Poté se o něj Harry opřel, a oba vyšli směrem k ošetřovně.
Po deseti minutách...
Remus jednou rukou otevřel dveře nemocničního křídla, a pomohl Harrymu vejít. Poté ho odvedl k jednomu lůžku, kde ho nechal se posadit.
"Madame Pomfreyová?" pronesl do ticha svým příjemným hlasem, odrážejícím se od kamenných stěn tiché ošetřovny. Harryho ten nenadálý zvuk znovu polekal, a trhl sebou.
"Harry, podívám se po ní. Ty tu jen zůstaň ano? Tady jsi v bezpečí..." Chlapec mu kývl, jako že rozumí, a muž odešel do vedlejší místnosti...
V tu chvíli Harry opět znejistěl. Na mysl mu vytanuly vzpomínky na své letošní prázdniny. Nejdřív se začal klepat, ale čím déle o nich musel přemýšlet, tím byl vystrašenější. Nakonec se schoulil do rohu postele ke zdi, rukama si objal kolena, trochu se kolébal ze strany na stranu, a nepřítomně zíral do dáli, před očima vida své nejhorší vzpomínky na předchozí týdny.
"Pottere?" Jmenovaný tu skutečnost, že se někdo snaží upoutat jeho pozornost, vůbec nebral na vědomí.
"Notak Pottere... Slyšíte mě?" přišel muž až k Harryho posteli, a položil mu ruku na rameno. Chlapec sebou hrozitánsky trhl, a tlumeně vykřikl. Poté sjel prázdným pohledem svého učitele lektvarů, a nakonec se zase vrátil ke sledování protější zdi.
"Pottere... Jste to vůbec vy? ... Vnímáte mě teď vůbec?"
"Ano."
"Víte jistě, že se momentálně nenacházíte v nějakém svém paralelním světě, ale jste plně při vědomí?"
"Ano."
"V tom případě mi řekněte... Proč? Proč jste byl vždy ten rozmazlovaný, a tento rok se vše změnilo???"
"Ne... Nenuťte mě... nechci..." šeptal chlapec hystericky.
"Co nechcete Pottere?"
"Nechci vzpomínat... Chci zapomenout.." šeptal dále chlapec, a chvěl se strachy. Nechtěl, opravdu ne...
"Jen mě zajímá, proč váš strýc letos změnil své chování z rozmazlování na čirou nenávist..."
"ON mě NIKDY nerozmazloval," šeptal Harry, "nenáviděl mě od první chvíle, co mě Brumbál položil na jejich práh... Bydlíval jsem v přístěnku pod schody... Dostával menší výprasky... Snášel neustálé nadávky..." Tato slova Severuse očividně mírně zarazila.
"A proč jste se tam tedy každý rok vracel?"
"Brumbál říkal, že je to nutné," šeptal Harry.
"Ale pokud byste mu řekl, jak hrozně se k vám Dursleyovi chovali, zajisté by našel nějaké jiné místo, kde bude stejně bezpečno!"
"Možná by to tak bylo," souhlasil tiše Harry. "Ale nikdy se ke mně nechovali tak hrozně, jako letos," dodal, a otřásl se - už jen tato slova v něm vyvolávala hrůzu.
"Jen klid, už to bude v pořádku," řekl mu na to Severus, a ohlédl se za sebe, kde se právě objevila bradavická ošetřovatelka v patách s Náměsíčníkem...
"Severusi? Co vy tady? U Merlina... Pottere... Co vám to udělali?" zhrozila se ošetřovatelka při pohledu na mladého chlapce. Harry sebou trhl ihned co promluvila, a zaměřil na ni svůj netečný pohled.
"Musím... Musím si zajít pro nějaké masti," řekla ošetřovatelka šokovaným hlasem. "Na tohle totiž lektvary stačit nebudou," dodala ještě, a klepající se rukou ukázala na hluboké rány na Harryho zádech.
"Taky si myslím," přikývl Severus, a vyklepanou bradavickou ošetřovatelku odvedl do její místnosti se zásobami.
3. kapitola
Harry byl tvrdě probuzen hádkou, která se odehrávala kousek od jeho postele.
"Je v šoku, neměl by teď být vystavován takové zátěži..." křičela rozhořčeně bradavická ošetřovatelka.
"Jen klid Poppy. Já sám si myslím, že to Harrymu jen pomůže... Vždyť Sirius pro něj byl skoro otcem," namítal Brumbál klidným hlasem, zatímco muž vedle něj supěl vzteky. To také Harryho polekalo, a stočil se pod deku do klubíčka. Po chvíli ucítil něčí ruce, jak mu opatrně sundávají deku z hlavy. Hrozně se třásl.
"Prosím... ne.... nechci.... Chtěl jsem to udělat správně... To ten holub.... Já za to opravdu nemůžu.... Nechci...." drmolil překotně Harry, a snažil se co nejvíc skroutit tak, aby očekávané zasažení bolelo co nejméně. Muž nad ním se zatvářil vystrašeně, a dost lítostivě. Nebyl s to se pohnout.
"Pusťte mě k němu," odstrčila jej ošetřovatelka, a prohlédla chlapce. Poté ihned odběhla do své místnůstky s lektvary, a vrátila se s jedním zpátky.
"Tohle je na uklidnění.... Podržte jej, možná sebou bude cukat," řekla k muži, který stál stále u Harryho postele a tvářil se nepřítomně.
"Slyšel jste mě?" zeptala se popuzeně. Muž zatřepal hlavou, a poté přikývl. Přišel k chlapci, a pevně jej chytil za paže.Ten se začal vzpouzet...
"Nechte mě! Prosím.... Nechci!!!" křičel, a házel sebou. Naštěstí trvalo jen pár sekund, než madame Pomfreyová dostala do chlapce uklidňující lektvar, a on opět usnul...
O pár hodin později...
Harry otevřel oči, a rozhlédl se kolem své postele. Na jednom ze dvou křesel, jenž měl u postele, seděl Brumbál, právě rozprávající s... Copak sním? pomyslel si Harry. Na tom druhém křesle totiž seděl jeho, před nedávnem zemřelý, kmotr Sirius. Potter se zmateně posadil, a protřel si obě oči, za účelem probrání se. Avšak když odtáhl své kostnaté (kdo by taky nebyl samá kost a kůže, když většinu prázdnin hladověl) ruce od pohublého obličeje, jeho kmotr tam stále seděl, a teď ho dokonce on i ředitel upřeně sledovali. Ošetřovnou se dlouho neslo tísnivé ticho, ale Harrymu vyhovovalo.
"Harry já... Asi bych ti měl něco vysvětlit...." pronesl do ticha Sirius svým chraplavým hlasem. Harry sebou trhl, a podíval se svému kmotrovi přímo do očí. Za normálních okolností by měl takovou radost, že by skákal radostí až někam do stropu, ale po těchhle "příjemně" strávených prázdninách...
"Rád tě vidím Siriusi," řekl tiše Harry.
"To já tebe taky Harry," odpověděl mu jeho kmotr, a stoupl si. Poté přišel až k Harryho lůžku, a chtěl svého kmotřence obejmout. Těsně než se jej však stihl Sirius vůbec nějak dotknout, Harry se zatvářil vyděšeně, a celý ztuhl.
"Děje se něco Harry?"
"Já... Promiň... Nechci.... Dotek... Bolest... Už ne.... Prosím..." žadonil zoufale Harry.
"Dobře Harry, klid.... Chápu... Nebudu se tě dotýkat... Jen se prosím uklidni..." snažil se Sirius pomoci svému kmotřenci. Bylo mu Harryho tak líto... Potterův dech se po chvíli zklidňoval, až byl zase na normální frekvenci.
"Už je to lepší?" zeptal se jej asi po půl hodině. Brumbál už mezitím odešel.
"Já, díky... Já.... Necítím se zrovna moc dobře... Nemohl bys..."
"Dobře, půjdu. Odpoledne se za tebou ještě stavím."
"Dobře, tak zatím."
"Zatím ahoj Harry.... A dej se mi brzy do kupy..."
Od té chvíle Harry jen nečinně zíral na strop, nechávaje své myšlenky proudit celou jeho myslí, a utápěje se v sebelítosti. Tu však po chvíli vystřídal hněv: Proč mi nikdo neřekl, že je Sirius naživu? Proč mi nepřišel ani on, ani nikdo jiný na pomoc? Proč na mě zapomněli??? Tyhle otázky (a mnoho dalších) mu zaplňovali zraněnou, zmatenou mysl. Dlouho se neudržel, a v jeho těle zavládl čirý, nefalšovaný vztek. Dokonce nedokázal ovládnout ani svou magii, a vše co bylo na ošetřovně ze skla, náhle prasklo, a střepy se rozsypaly po zemi.
"Co se to tu děje?" přiběhla na ošetřovnu madame Pomfreyová, a ihned pohlédla na Harryho, kterému se tělo vzdouvalo v srdceryvném pláči. Co se mu to zase stalo? pomyslela si, a přispěchala k chlapci, za účelem utěšit ho.
"Pott... Harry, copak se ti stalo?" zeptala se jemným hlasem, stojíc vedle chlapcovy postele.
"Oni... Vykašlali se na mě... Nemají mě rádi... Nejsou to přátelé..." dostával ze sebe Potter mezi vzlyky.
"Kdo?" nechápala bradavická ošetřovatelka.
"Všichni... Lupin, Brumbál... Celý Fénixův řád.... Ron a Hermiona.... Fred, George.... Ginny.... A dokonce i on... Sirius..." vzlykal stále víc a víc Harry.
"Jen klid... Nevykašlali se na tebe...Za to mohl Ty-víš-kdo... Zaútočil v tu nejnevhodnější chvíli... Byla to dlouhá bitva.... Lupin pro tebe přišel hned, jak se vrátili..." objasňovala chlapci prázdninovou situaci ošetřovatelka.
"Nevěřím..." vzlykl chlapec.
"Ale bylo to tak... Ty-víš-kdo zaútočil poblíž Londýna... Mnoho lidí by zemřelo, pokud by nezasáhl Fénixův řád... Jsou toho plné noviny, chceš se podívat?"
"N-ne..."
"Tak dobrá.... Hlavně klid hochu... Mám ti dát ještě nějaký lektvar? Bolí tě něco?"
"T-To je dobré..."
"Dobrá. Odpočiň si..."
"Ano madame..." Poté ošetřovatelka odešla, a Harry si opět lehl. Tentokrát však ticho na ošetřovně opět nevládlo moc dlouho...
Po chvíli se otevřely dveře, a dovnitř vstoupili tři lidé. Jeden byl ministr kouzel Popletal, a ty druhé dva neznal.... Avšak vypadali velmi... krutě, nedostupně.... Či snad chladně...
"C - Co chcete???" vykoktal ze sebe Harry.
"Ach Harry.... Dozvěděl jsem se, že jsi tady tak.... Jsem si s tebou přišel promluvit sem," pronesl Popletal tím jeho "falešně otcovským" hlasem.
"A o čem?"
"O tobě a o ministerstvu..."
"O-O mě..."
"Ano.... A ministerstvu... Potřebuji, abys mi tady něco podepsal.... Šlo by to?" zeptal se Kornelius, a položil před Harryho na jeho peřinu jakousi úředně vypadající listinu.
"Já ale nic podepisovat nechci...."
"Ale vždyť to chce jen jeden škrábanec.... Notak Harry.... Snad to uděláš pro hodného strýčka Korneliuse, že ano?"
"Ne."
"Opravdu ne?"
"Ne."
"Být tebou, raději bych to podepsal Harry."
"A proč? Chcete mi vyhrožovat?" optal se Harry, a při slově vyhrožovat se bezděčně zachvěl.
"Já ne... Ale mým společníkům se to asi nebude líbit..." V tu chvíli si Harry prohlédl dva muže, kteří přišli společně s ministrem. Oba se na něj šklebili, přičemž jeden vytáhl hůlku, zatímco druhý si přejížděl prsty po svém opasku. To Harryho vystrašilo tak, že okamžitě zapomněl na všechnu bolest, vyskočil z postele, a poté couval směrem ke zdi. Po chvíli na ni narazil, a opět se hrozně rozklepal.
"Notak Harry.... Nic se ti nestane, jen nám to podepiš..."
"Ne.... nechci..."
"Neublížíme ti... Ale musíš to podepsat...." řekl muž, který zároveň popošel přímo k Harrymu, sundávaje si opasek.
"Ne... Nechte mě.... Nic nepodepíšu... PROSÍM!!!" vykřikl Harry, a skučel strachem. Nechtěl to peklo prožívat znovu, opravdu ne....
"Co se to tu děje?" vtrhl na ošetřovnu Snape.
"Aaa, Severusi... To nic, my jsme si jen tady s Harrym trochu povídali..." odpověděl Popletal poněkud vyplašeně. Severusovi však neunikl opasek, který si jeden z Popletalových bodyguardů schovával do kapsy hábitu.
"Povídali? Vždyť je úplně mimo...." zavrčel Snape, a přišel ke chlapci. "Radši odsud okamžitě vypadněte, nebo zavolám Brumbála," zavrčel ještě směrem k Popletalovi, a poté se začal plně věnovat Potterovi.
"Harry slyšíš mě?"
"Opasek... Nechci.... Podepsat... Listina.... Odmítat..."
"Už to bude dobré chlapče.... Slyšíš mě? Už odešli..." Harry si však stále mlel svoje. Severus šanci o jeho slovní uklidnění vzdal, a proto tedy narychlo skočil pro uklidňující lektvar madame Pomfreyové. Nevěděl však, že Harry už jeden dostal, a proto ho tedy udivilo, že tak silný lektvar Harryho neuspal... Byl pouze v takovém sladkém polospánku, avšak plně vnímal, co se kolem něj děje.
"Profesore?"
"Ano?"
"Já... Oni..."
"To je dobré Harry. Pochopil jsem, že ti vyhrožovali.... A to není správné.... Neboj se, už se tu pěknou dobu neukáží..." Harry jen přikývl.
"Teď tě odnesu do postele, ano?" Odpovědí mu bylo opětovné přikývnutí. Poté tedy Severus chlapce opatrně zvedl do náruče, a položil jej na jeho prozatimní postel.
"Musím odejít, ale někoho sem za Tebou pošlu." Sevie už odcházel, když ve dveřích ho zastavil Harryho hlas:
"Děkuji pane..."
"Nemáš zač Harry," pošeptal si pro sebe, a spěšně odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lynx Lynx | Web | 20. ledna 2007 v 12:06 | Reagovat

Bože, Tvoje povídky miluju! Jsi moje nejoblíbenější autorka (vyjma Aspen a Skyneta, ale to samozřejmě chápeš =D ) . No, docela toho Harryho lituju... Ale to mě na těch Tvých povídkách baví =D ... No tak honem honem, ať už je tu pokračování =)

2 Lili Lili | 20. ledna 2007 v 13:59 | Reagovat

Teda...nevím co na to říct je to naprosto dokonalý!!!Rychle pokráčko!!!

3 Naja Naja | 20. ledna 2007 v 19:18 | Reagovat

to je úžasný... ale mohl by mi tay někdo říct, jak to vlastně je?? to bude pořád psát jen Nini???jako ne, že by mi to vadilo :-) , ale jestli jo, proč to nemáš, Nini, na svém blogu... mám v tom trochu zmatek ale kapča je nádherná!!

4 bazilišek bazilišek | 20. ledna 2007 v 19:54 | Reagovat

nádhera fakt ssssssssssssuper:-) jinak zkuste si splnit to s tím koncem školního roku nebo vám ukážu co je to zvrácená duše mírumilovného a nenebezpečného hada:-) :-)

5 Ala Ala | 20. ledna 2007 v 20:09 | Reagovat

Jo si fakt dobrá máš supr povídky

6 Vruon Vruon | 20. ledna 2007 v 20:49 | Reagovat

Super kapitolka, i když pořád nemůžu pochopit, jak může být Harry takhle mimo :)

7 Nini92 Nini92 | Web | 20. ledna 2007 v 21:26 | Reagovat

Naja: Ano, tuhle povídku jsem vymyslela já, a taky ji celou (tedy snad) napíšu. A proč ji tedy nezveřejňuji na svém blogu? Protože tuhle povídku píšu specielně pro Klub zvrácených duší, jenž se nachází právě na téhle stránce =))) Snad jsi to pochopila, pokud ne, nezdráhej se zeptat =)))

Bazilišek: No... Možná bychom tu čekací dobu mohli zkrátit jen na "pár měsíců" , co Ty na to??? =D

Vruon: Ach jo... já fakt nevím, jak Ti to vysvětlit.... Ale... Pokud by tě doma intenzivně fyzicky týrali (Bože jen to ne, přejme bližním jen to dobré), asi by ses z toho taky hroutil.... Copak jsi ještě žádnou takhle lazenou povídku nečetl? Harry... má prostě nervy v kýblu ;)

Ala: Díky moc, ta tvoje vypadá taky opravdu zajímavě ;)

Jinak díky moc, Vašich komentářů si moc cením =)

8 Jantar Jantar | 20. ledna 2007 v 23:51 | Reagovat

Je to paráda.Mám tvé povídky moc ráda. A to kyvání Harryho v lúžku jsou deprivační projevy a jsou naprosto běžné u citově strádajících dětí/např, dětské domovy,dělají to i v pubertě/tím se tak říkajíc uklidnují a přivádějí svou mysl na jinou hladinu vln.Jinak nrmální lidé k tomu inklinují ve stresových situacích.To je jen takové malé doplnění ke tvému vysvětlení pro Vruona.Jen tak dál Nini.

9 Nini92 Nini92 | Web | 21. ledna 2007 v 11:32 | Reagovat

Díky moc =)))

10 Naja Naja | 22. ledna 2007 v 13:13 | Reagovat

dík za odpověď, mě to teď ped pololetím nemyslí

11 Lili Lili | 23. ledna 2007 v 15:02 | Reagovat

Je to naprosto dokonalý!

12 šárka šárka | E-mail | Web | 23. ledna 2007 v 21:27 | Reagovat

good, beautiful prostě nice :)))

13 Elvíra Elvíra | 25. ledna 2007 v 18:55 | Reagovat

Krása, skvělej autor se prostě nezapře:)

14 Yvainne Yvainne | 13. února 2007 v 22:08 | Reagovat

ano, je to krása,ale jestli tohle neni konec, což si teda nemyslim, kde je další kapitola???

15 Nini92 Nini92 | 14. února 2007 v 13:12 | Reagovat

Kapitola bude, už se na ní pracuje... Jen to jde pomalu, mám teď velmi málo volného času....

16 Fufik Fufik | 10. března 2007 v 9:08 | Reagovat

Nini92: To je škoda....  Ale už se šíleně těším! =P

17 blabla blabla | 26. dubna 2007 v 8:01 | Reagovat

a jak to s tou kapitolou teda vypadá?

18 Ifulda Ifulda | 9. května 2007 v 17:50 | Reagovat

Kdy sem už konečně dáte další kapitolku???? Pls

19 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 15. května 2007 v 18:07 | Reagovat

Krásný!!! Kdypak bude další kapitola??? Bude i na tvých stránkách?(Myslím celou povídku)

20 Beltrix Beltrix | E-mail | Web | 18. srpna 2007 v 9:43 | Reagovat

Kdy už bude konečně nová kapitolka ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.