Nini- 1. kapitolka :)

16. ledna 2007 v 19:46 | Nini |  KZD- vaše výtvory :)
Vítám vás v nové rubrice, kterou pokřtím tímto skvělým výtvorem od naší zlaté Nini, kterou jsem "dokopala" k tomu aby to začala psát a Nini byla tak hodná, že se kvůli mě obětovala a toto vytvořila. Za to bych jí chtěla složit velké díky :) Není to jednorázovka, ale bude to povídka, která zatím nemá jméno, ale na tom už se pracuje. Tak si to užijte a nezapomeňte napsat nějaký ten koment..nebo mě pěkně naštvete ptž si to koment určitě zaslouží ;)

Černovlasý chlapec otevřel oči. Nechci vstát... To nechci, prosím... Raději bych se už neprobudil... Jeho hlavou se nesla tahle a jim podobná přání. O těchto prázdninách se totiž hodně změnilo...
*** O dva týdny zpět... ***
Hned poté, co Harryho Dursleyovi odvezli z nádraží Kings Cross, poznal Harry, že letos budou jeho prázdniny o dost horší. Strýc ho doslova dotáhl do domu, a hodil ho do jeho pokoje.
"Nemysli si, že se těch tvých kamarádíčků bojím... Teprve letos zjistíš, co to je vojna, chlapečku!" zaryčel vztekle, a Harryho tam zamkl. To by mu ani tak nevadilo, ale po nějaké době musel samozřejmě na toaletu. Vstal tedy z postele, na které doteď nepřítomně ležel, a zabušil na dveře svého pokoje. Když neuslyšel řádnou odezvu, zopakoval to, ale o dost hlasitěji. Po několika sekundách již zaslechl dusot bot vycházejících schody, a podle tempa poznal, že svého strýce jedině rozzlobil. Po chvilce se prudce otevřely dveře, a Harry stačil jen tak - tak uskočit.
"Co chceš ty kluku jeden nevděčná?"
"Potřeboval bych na toaletu," odpověděl Harry.
"Jo tak na toaletu? Pán si myslí, že si zavolá, kdykoliv bude potřebovat na toaletu?"
"A co mám tedy dělat?" křikl Harry, pomalu ale jistě ztrácející nervy.
"Ještě si budeš vyskakovat? Tak to tedy ne. Padej na záchod, a ať jsi do půlminuty zpět!" křikl Vernon, chytil chlapce za límec, a dotáhl ho před koupelnu. Do té ho hrubě strčil, a čekal.... Ani ne po dvaceti sekundách byl Harry venku, a strýc ho dotáhl zpět do jeho pokoje.
"Jestli si myslíš, že si budeš vyskakovat.... Šíleně jsi se zmýlil," křikl strýc Vernon.
"Vždyť nic nedělám," bránil se rozhořčeně Harry. To už u něj však Vernon Dursley stál, popadl ho za ramena, a vztekle mu řval do obličeje:
"Neodmlouvej, ty zrůdo!"
"Ale já..." Potom už jen ucítil silnou ránu v obličeji, a vyplivl krev z úst.
"Řekl jsem, že mi nebudeš odmlouvat!" štěkl Vernon, a mrštil s Harrym do zdi přímo za chlapcem. Ten po té zdi sjel na podlahu, a trhaně oddychoval.
"Raději mi ani nelez na oči!" zavrčel nakonec Vernon, a s dusotem vyšel z pokoje, ve kterém Harryho potom opět zamkl....
*** Současnost... ***
Harry se otřásl. Nechtěl vzpomínat, ne na tyhle prázdniny plné bolesti a utrpení...
"Okamžitě ke snídani!" ozval se křik tety Petunie zezdola z kuchyně. Harry se neochotně a se zaskučením bolestí zvedl, a pomalu sešel za svými příbuznými.
"Dobré ráno," řekl tiše.
"Neumíš pozdravit nahlas?" křikl Vernon, a Harry sebou poděšeně trhl.
"Do - Dobré ráno teto a strýčku," řekl poté o něco hlasitěji, a konečně se posadil. Petunie před něj dala jeden spálený toast, a on jej bez váhání (kdo by taky váhal po dvoudenním hladovění???) snědl.
"Dnes posekáš trávník, umyješ podlahu v předsíni, umyješ verandu, vyčistíš bazén........" Harry přikyvoval a poslouchal, co všechno bude zase muset pod dozorem svého strýce dělat. A že toho opravdu nebylo málo...
Asi po třech hodinách měl hotové práce uvnitř domu, a vyšel ven. Bylo krásné letní odpoledne, ale Harry si tyto prázdniny počasí užívat nemohl. Byl od rána do večera zaměstnán prací... Začal tedy s čištěním bazénu, který si sem letos Dursleyovi postavili. Asi po deseti minutách ho přišel zkontrolovat strýc Vernon.
"Ty to ještě nemáš? Ty lenochu jeden... Myslíš, že se tu budeš ulejvat? Však já ti dám..." Poté už jen Harry cítil, jak ho několikrát strýc švihl páskem přes holá záda. Křičel bolestí, ale nikdo se neukázal. Proč proboha? Co ta moje tělesná stráž z řádu? Nechají je mi tu ubližovat, a je jim to úplně jedno... Strýc toho po chvíli nechal, a Harry se s bolestí svalil na všechny čtyři do bazénu, kde bylo asi pět centimetrů vody. Cítil, jak mu po zádech stéká pot, a vsakuje se mu do ran od pásku, což neuvěřitelně štípalo.
"Snad tě to naučí dělat rychlejc," zavrčel strýc Vernon, a odešel zpět do domu. Harrymu ještě chvíli trvalo, než se vzpamatoval, ale poté se zase začal věnovat čištění bazénu...
Ten den schytal ještě moc výprasků, ale ten poslední by byl asi nejhorší...
"Už to mám strýčku," řekl Harry, a téměř se doplazil do kuchyně, kde strýc Vernon společně s Dudleym sledoval večerní zprávy.
"Neříkej.... jdu to zkontrolovat," řekl Dursley, popadl Harryho za límec, a opět ho vytáhl ven.
Tomuhle ty říkáš uklizeno?" křikl, když našel na verandě nějaký flek, který tam ale stoprocentně nebyl, když ji Harry vytíral.
"Ale já.... Já to tam utíral pane..." šeptal zděšeně Harry, a plazil se co nejdál od přibližujícího se strýce Vernona.
"Nevymýšlej si ty líný spratku..." běsnil Vernon, a už za cesty vytahoval pásek. Harry přímo hysterčil...
"Ne, prosím... Už ne... Jen ne pásek... Prosíííím.. Už to nevydržím..." V tu chvíli ale Harry narazil na strom, už dále nemohl couvat.... Prásk!!! ozvalo se kolem. Harry však stále vyděšeně zíral na pásek, jenž měl Vernon v ruce, a hystericky křičel....
"Harry... Proboha Harry co ti to udělali?" křičel Remus, přibíhajíc ke zuboženému a zmlácenému tělu hocha, kterého měl moc rád... Ten si jej však očividně ani nevšiml, se zornicemi rozšířenými strachem stále zíral na pásek v rukou jeho strýce. V tu chvíli Harryho strýce popadli dva kouzelníci (přesněji Kingsley Pastorek a Severus Snape) , a kouzly mu spoutali ruce. Pásek mu vypadl na zem, a Harry tlumeně vykřikl.
"Harry, už ti nic neudělá, slyšíš?" snažil se ho uklidnit Remus. "Všechno už bude v pořádku ano? Žádný pásek nic takového..." šeptal mu jemně do ucha, a opatrně jej objal. Harry se mu přímo rozplakal v náručí.
"Jen klid Harry... Jen klid... Už je to dobrý... Pšššš, jen klid..." šeptal zcela zdrcenému chlapci do ucha, a jemně ho kolíbal. Harry plakal a plakal.... Po nějaké půlhodině se trochu uklidnil, a zvedl hlavu, kterou měl doteď zabořenou v Remusově hábitu.
"Už je to lepší, Harry?" zeptal se Remus. Potter při jeho promluvení sebou tak mocně trhl, jako by mu snad Náměsíčník zakřičel do ucha.
"R - Remusi? J - Já..."
"To je v pořádku. Nemluv... Pojď, půjdeme dovnitř a přeneseme se letaxem..."
"Ne!!!" křikl Harry, a trochu se odtáhl.
"Proč ne Harry?"
"On... On je uvnitř... Nemůžu... Nechci..."
"Dursley už ti nic neudělá, Severus a Kingsley už ho pohlídají..." uklidňoval ho svým příjemným hlasem Lupin. Harry však jen překotně kroutil hlavou v nesouhlasu.
"Nechci... nemůžu..."
"Notak.... Půjdeme do Bradavic... Madame Pomfreyová ti dá nějaké lektvary proti bolesti... Jen se uklidni..." utěšoval ho Remus, pomalu se postavil, a natáhl k chlapci ruku. Trvalo to dlouho, ale nakonec Harry paži chytil, a postavil se na své zesláblé nohy.
"Tak... A teď půjdeme pomalu do obýváku ke krbu ano? Ničeho se neboj... Strýc už na tebe nemůže..." Harry roztřeseně přikývl, a spolu s Remusem se vydal do domu. Prošli otevřenými dveřmi a zamířili přímo do obývacího pokoje, kde na sedačce seděla teta Petunie s Dudleym, a naproti nim stál strýc Vernon (rudý vzteky) , kterému na krk mířila Severusova hůlka.
"Ty spratku... Poslal jsi na mě ty svoje kamarádíčky... Za to zaplatíš!" prskal vzteky pan Dursley, a prstem zlobně mířil na Harryho. Ten ze ztrachu začal couvat.
"Harry, Harry! Jen klid... Nic ti neudělá, slyšíš? Nemůže..." šeptal Harrymu do ucha Remus, a pevněji jej přivinul k sobě. Harry se nekontrolovatelně třásl, a stále se snažil couvat.
"Harry.... Notak... Jen klid," zašeptal znovu Náměsíčník, ale tentokrát o něco hlasitěji. Potter přestal couvat, ale třásl se pořád. Remus ho jemně zavedl až ke krbu, a jelikož Harry měl zavřené oči, a tiše si pro sebe něco mumlal, šlo to již bez problémů.
"Teď vhodím do krbu letax, tak se nelekni," zašeptal Remus, a Harry otevřel oči. Lupin poté vytáhl z kapsy hrst prášku, kterou následovně vhodil do krbu, ve kterém se okamžitě rozhořely plameny zeleného ohně. Harryho ten hluk polekal, a tak sebou opět mírně trhl, i když už to nebylo tak hrozné, jako při Remusově prvním promluvení.
"Myslím, že to asi sám nezvládneš... Půjdeme oba zároveň," řekl Remus poté, co se Harryho dech opět vrátil do normálu, a společně s Harrym vstoupili do krbu.
"Ředitelna, bradavický hrad," řekl klidným hlasem, a poté oba zmizeli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 victor victor | Web | 16. ledna 2007 v 22:14 | Reagovat

Gratuluji, tak napjatá jsem už dlouho nebyla, už se těším až se tu objeví další kapitola. A myslím, že je to první koment.  :)

2 Vruon Vruon | 16. ledna 2007 v 22:41 | Reagovat

Tak se ti povedlo začít Nini, to gratuluji :) A povídka no, příjde mi dost divný, že cruciatus od Voldemorta zvládl psychycky dobře a Voldemorta se tolik nebojí, jako svého strýce, který měl pouze pásek, no, ale jinak dobrý a těším se na pokračování :)

3 Ala Ala | 16. ledna 2007 v 23:09 | Reagovat

No ale bylo to dobrý a dobře se to čte

4 Naja Naja | 17. ledna 2007 v 8:56 | Reagovat

je to skvělý.. a podle mě měl Harry ( jak se lidově říká) tak trocu nervy v kýblu, ne?? ale strašně mě to dojalo!! a mám dotaz, kdo bude pokračovat??ty Miss??chtělo by to pokráčko!!

5 Andy Andy | 17. ledna 2007 v 12:04 | Reagovat

to je skvělí! doufám že bude brzo pokračování :-)

6 šibal šibal | 17. ledna 2007 v 15:31 | Reagovat

hezkýýý :-) :-)

7 ellion ellion | 17. ledna 2007 v 16:12 | Reagovat

super=))..moc se těším na pokráčko..

8 Nini92 Nini92 | Web | 17. ledna 2007 v 17:16 | Reagovat

Vruon: To bude asi tím, že Cruciatus byla jen taková bolest, která trvala chvíli.... kdežto Dursley ho takhle mlátil více jak dva týdny =) Tohle by asi každýho zdeptalo... Když si představíš, že jakmile někdo najde byť jen malé smítko, dostaneš několik ran páskem, asi Ti taky nebude moc do smíchu...

Naja: Nejen trochu =))) Jinak díky za koment...

Všem Vám moc děkuju za pěkný komentáře... Moc si toho cením =))) Pokráčko bude snad brzy =)))

9 Sherina Sherina | 17. ledna 2007 v 17:54 | Reagovat

nevim jak to Nini myslela...ale vemte si proti Voldymu se mohl bránit ale proti mudlům kouzla použít nemůže...

jinak je to začnuté velmi dobře:-)a těším se na další kapitolku

10 Juveny Juveny | 17. ledna 2007 v 18:34 | Reagovat

Tato povídka mě tedy hodně zaujala. Velmi se těším na další kapitolu. Snad se tu objeví brzy.

Hodně štěstí v dalším psaní. Ať ti vydrží inspirace.

11 Jantar Jantar | 17. ledna 2007 v 19:59 | Reagovat

Ve kterém roce se tato zajímavá povídka odehrává?Nechápu o co se Vruonovi jedná,nejde o kopírování Rovlingové,ale o fantazii autora té které povídky.Už jsem četla povídky kde mé HP sestru,Staršího bratra,je synem Voldemorta atd.atd.... .A myslím si,že pokud se ta která povídka někomu nelíbí nemusí jí číst.Já ti fandím pokračuj dál je to zajímavá a napínavé.

12 Nini92 Nini92 | Web | 17. ledna 2007 v 21:01 | Reagovat

Jantar: Je to Harryho šestý ročník.... Po smrti Siriuse Blacka... Jinak díky za pochvalu =)))

13 Jantar Jantar | 17. ledna 2007 v 22:56 | Reagovat

Fuj tajbl už jsem se lekla,že tvou povídku nenajdu,nedala jsem si ji do oblíbených a asi 30 min ji hledám.No hned svou chybu napravuji,protože sem budu jukat často./jukat -mrkat po našomu/.Hele skus dát té povídce  nějaký název poněvač si  to zaslouž.

14 šárka šárka | E-mail | Web | 18. ledna 2007 v 14:06 | Reagovat

mě se to líbí, ale něco tomu chybí......co to jenom je........myslím že to je........POKRAČOVÁNÍ :)

15 anet anet | 18. ledna 2007 v 16:33 | Reagovat

opravdu slibný začátek,je to velmi pěkné, už se moc moc těším na pokračování:)  jen aby bylo co nejdříve :))

16 bazilišek bazilišek | 19. ledna 2007 v 11:04 | Reagovat

je to hustý skvělí mega skvělí nepřekonatelný ................................................................. tak koukejte přidat další kapitolku:-)

17 Beluška Beluška | 25. července 2007 v 15:48 | Reagovat

A tomuto se říká terorizace!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.