8. kapitola

2. prosince 2006 v 15:46 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
...

Ještě chvíli seděl opřený o strom a přemýšlel. Uvědomil si, jakou bude mít teď proti zlu výhodu. Celý jeho sen se mu zdál tak neuvěřitelný, ale věděl, že se to opravdu stalo.
Pomalu se zvedl. Byl celý zdřevěnělý, spát v sedě opřený o strom nebylo dvakrát nejpohodlnější. Vydal se na cestu. Chtěl se ještě dnes dostat do nějakého města. A odtamtud domů.
Pomalu se zvedl. Byl celý zdřevěnělý, spát v sedě opřený o strom nebylo dvakrát nejpohodlnější. Vydal se na cestu. Chtěl se ještě dnes dostat do nějakého města. A odtamtud domů.
Vyšel z lesa, naskytl se mu široký výhled do rozlehlé krajiny. Nikde nikdo, jen lesy, louky, pole ale žádné domy, vesnice nebo městečka. Moc ho to nepovzbudilo, vypadalo to na dlouhou cestu.
Už šlapal něco přes tři hodiny. Měl hroznou žízeň a podlamovaly se mu nohy. Před ním se začal rýsovat statek, a asi dva kilometry za ním bylo nějaké velké město, celé to bylo v dolině, měl to jako na dlani.
Pomalým vláčným krokem se vydal k tomu statku, napadlo hop, že by se tam optal jestli u nich nemůže přespat a dostat trochu vody.
Došel až ke dveřím a zaklepal. Nějakou dobu se nic nedělo, ale pak se zevnitř ozval křik.
"Bekki běž otevřít… Rebecco!!! Pak uslyšel kroky. Otevřel mu muž, kterému mohlo být tak kolem čtyřiceti let, měl pevnou postavu, bylo vidět, že celý den mají co dělat. Netvářil se moc přívětivě, trochu z něj šel strach.
"Co tu chceš?" zavrčel an něj.
"Já… já bych vás chtěl poprosit, jestli bych u vás nemohl přespat, klidně si ustelu někde na seně jenom abych nemusel spát venku." Když mluvil objevila se vedle toho muže dívka asi tak stará jako on. Pravý opak svého otce, měla hnědé vlasy a prátelský, trochu kulatější obličej. Osmála se na něj. Zato její otec se zatvářil ještě mrzutěji a naštvaněji než předtím.
"To určitě ty chuligáne, ještě nás tu v noci vykradeš. Běž otravovat někoho jinýho" a zabouch mu před nosem.
Se sklopenou hlavou pokračoval dál. Když uviděl statek svitla mu malá naděje, že by mu mohli dát aspoň trochu vody a když by nabral síly, šel by zachránit Karen. Doufal že s trochou sil by se mu mohlo povést přemístit.
"Proč jsi ho tak odkopl?"
"Rebcco toto není žádná ubytovna, takovýto chuligány si do domu pouštět nebudu!"
"Jo jasně, pro tebe je chuligán každej, ale kdyby ses podíval co vyrostlo z bráchy… dál už to nedořekla na obličeji ji přistála pořádná facka, až byl krásně vidět obtisk od prstů. V očích se jí objevily slzy, tiskla si ruku na líci, pěkně to pálilo.
"O Stevenovi takto mluvit nebudeš a nebuď drzá, nebo dostaneš tvrdou výchovu. A teď běž do svého pokoje" chtěla ještě něco odseknout, ale když se podívala na svého cholerického otce radši zůstala zticha a odešla.
Jakmile vešla zamčela za sebou a začala se oblékat. Vždy když se pohádala se svým tátou a potřebovala se uklidnit, šla za svými přáteli,hlavně kvůli tomu si přála pokoj v přízemí, skvěle se jí hodilo okno, bylo sice malé, takže se skrz něj sotva dostala, ale byla ráda že může občas nepozorovaně vypadnout. Chtěla ještě toho kluka dostihnou, zdál se jí sympatický. Prosoukala se oknem, rozhlédla se kolem. Ještě ho viděla, rozběhla se za ním.
"Počkej" zakřičela na něo udýchaně, aby na seb eupozornila. Harry se otočil. Byl celkem překvapený. To už byla ta dívka u něho. Všiml si že má na jednu stranu obličeje celou červenou, taky na ní byly ještě stále vidět obtisky prstů.
"Ahoj" řekla nesměle.
"Ahoj, ty jseš ta z toho statku, že?"
"Jo, ehm já jsem se ti chtěla omluvit za svýho tátu, on je to strašnej cholerik. A taky bych se tě chtěla zeptat jestli se se mnou nechceš trochu projít" uvědomil si že se trošku červená, ale věděl, že být na jejím místě, byl by to ze sebe ani nedostal.
"Proč se mi omlouváš za svého tátu, to spíš já jsem neměl být tak bláhový, že jsem si myslel, že by mě někdo u sebe přes noc nechal. A jestli chceš, tak se ke mně přidej, aspoň nepůjdu sám" usmál se na ni a ona mu úsměv opětovala. Zdála se mu jako hodná holka, taková normální, a musel uznat že se usmívá moc pěkně.
"Jak se jmenuje to město před námi?" chtěl aspoň vědět kde se to ocitl.
"To je Windsor. Přestěhovali jsme se sem před rokem, když tátu vyhodili z práce, ten statek patřil mému dědovi"
"Jak je to daleko od Londýna?"
"Takových čtyřicet kilometrů, ty jsi z Londýna, že se ptáš jak je to daleko?"
"No… ano, jsem z Londýna"
"Tak co děláš tady?"
"Ehm… já jsem jel za tetou, ale nastoupil jsem na špatný autobus" rychle si něco vymýšlel, věděl že je to hovadina. Kdyby přijel autobusem, sotva by se dostal sem, ale byl by v centru města. Podle toho, jak se na něj Bekki dívala poznal, že mu nevěří ani slovo, ale nechala to být.
Prokecali spolu celé odpoledne, za tu dobu se toho o ní hodně dozvěděl. On sám musel odpovídat častokrát nepravdivě a některým otázkám se i vyhnout. Bekki se mu hodně líbila, nebyla sice nějak extra pěkná, zato byla sympatická a přátelská.
Začínalo se stmívat. A oni se museli rozloučit.
"Tak se měj Bekki"
"Ty taky a děkuju za procházku" Harry se na ni jen usmál, otočil se a začal se jí vzdalovat.
Rebecca jen stála a dívala jak se jak odchází. "Harry!" zakřičela na něj a utíkala za ním. "Nechceš přespat u nás vedle stájí? Donesu ti nějaké jídlo a tak, přece nemůžeš spát venku"
"Co když na to příjde tvůj otec?" nechtěl už ho znovu potkat.
"Nepřijde"… teda snad, řekla si v duchu.
Dovedla ho do takové kůlničky, kolem jedné stěny bylo naskládané dřevo až po strop. Jinak to bylo napěchované senem a pak žrádlem pro zvířata, která tu chovali. Nebylo to nic moc, ale byl rád i za to málo.
" Počkej tu, něco ti donesu." Za několik minut byla zpátky s talířem plným jídla,flaškou s vodou a spoustou dek. Hned jak to donesla odešla, aby nikdo nepřišel na to, že se ještě někam zdejchla.
Jakmile dojedl zachumlal se do přikrývek a usnul.
V noci se mu zdál sen o Karen, viděl, jak ji Pán zla mučí. Chtěl po ní informace o nějaké věštbě, nevěděl o co se jedná. Ale vypadalo to, že na tom Voldemortovi hodně záleží. Harry se začínal modlit, aby už byl konec, ať už se vzbudí, už se na to nechtěl dívat. Po chvíli sen opravdu skončil a on si mohl vychutnat zbytek spánku.
"Budíček!" zakřiček mu někdo u ucha. To ho dokonale probudilo.
Zamračil se na Bekki a dělal uraženého. Ta se jen uculovala při pohledu an uraženého Harryho.
"Promiň, ale nemohla jsem odolat"
"Tak mi aspoň pomož vstát, já se odtud snad nevyhrabu." Podala mu ruku, Harry ji za ni chytil a stáhl ji vedle sebe tak, že obličejem spadla přímo do sena. Když se zvedala, měla toho plnou pusu. Harry smíchy nemohl popadnout dech.
"Promiň ale nemohl jsem odolat" zašklebil se na ni, když se uklidnil.
Konečně si z pusy vytahovala poslední stébla, tvářila se dost znechceně.
Vznikla pořádná bitva, seno si cpali kam jen mohli, do kalhot, za trička a kdovíkam ještě... No prostě ho měli úplně všude. Když už jí pomalu začal napěchovávat podprsenku, radši se vzdala. Nevěděli jestli se mají na sebe zlobit, nebo se smát. Pořád se někde škrábali. Nakonec se musela jít Bekky převléknout, protože už to nemohla vydržet. Harry byl rád, aspoň si mohl odevšad vytřepat to seno, které ho tak nesnesitelně všude škrábalo a svědilo.
Za chvíli byla spátky, měla na sobě jeansy a mikinu, slušelo jí to, a na tácu nesla snídani pro oba.
"Rodiče jeli nakupovat do města, takže se nemusíme bát, že by tě tu někdo načapal"
Harry jen pokýval hlavou a hladově se pustil do jídla co přinesla. Když dojedli museli se rozloučit.
"Tak ahoj, bylo to s tebou prima" řekl Harry smutně.
"Ahoj Harry" a dala mu pusu. To Harryho vykolejilo. Ale polibek jí opětoval. Začalo to jako nevinná přátelská pusa a skončilo jako vášnivý polibek, nemohli se od sebe odlepit.
Harry se vydal směrem k lesu, aby Bekki nemohla vidět, jak se přemisťuje, díky snu si byl jistý, že teď už mu to půjde.
"Pohádka skončila, nastává tvrdá realita" řekl si. Nechtělo se mu odtud, ale musel zachránit Karen, bál se že se mu to nepovede, ale zkusit to musel, slíbil si to.
Potom se přemístil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.