6. kapitola

2. prosince 2006 v 15:45 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
...

"Neeeeee!" Harry sebou začal házet, až Remusovi dělalo problémy ho udržet. 3kubal sebou a kopal. "Ne, to nesmí, nesmí, nesmí" pořád to slovo opakoval dokola. Po chvíli už jen šeptal. Konečně už dobíhali na ošetřovnu, po tom co Harry začal vyvádět zvýšili tempo.
"Madam Pomfreyová!" křičl Sirius po tom, co rozrazil dveře na ošetřovnu. Moony přešel došl k nejbližší posteli a položil na ni chlapce, který si pro sebe stále něco drmolil. Oči měl vytřeštěné, vůbec nevnímal děj kolem sebe.
Když ani po druhém zavolání nikdo nepřišel, zašel se Black podívat do ošetřovatelčiny kanceláře, jestli tam vůbec někdo je. Bez zaklepání vtrhl dovnitř. Nikdo tam nebyl. Z jedné ze skříněk popadl pár lahviček s lektvary. Vběhl na ošetřovnu, mířil přímo k Harryho posteli. Vzal dávku lektvaru an uklidnění a vlil ho do vzpouzejícího se chlapce, který se tomu zuby nehty bránil. Po nějaké době se Harry uklidnil. Jenom pootevřenýma očima sledoval strop.
Po tom co Potter usnul vešla na ošetřovnu Pomfreyová. V rukách držela spousty lahviček, zřejmě byla ve snapeově kabinetu doplnit zásoby.
"Co tu děláte? Co se stalo panu Potterovi?" Přešla k jeho posteli a začala ho prohlížet.
"Zasáhla ho kletba smrti" zarazila se a nechápavě se na něj podívala. "Ale pak zase obživl" Teď se na něj podívala ještě nechápavěji. Jestli se jí to předtím zdálo neuvěřitelné, tak teď z toho byla úplně vedle.
"Jak je to možné" naprosto nic jí nedávalo smysl.
"To je teď jedno, hlavně už něco udělej!" začal ztrácet trpělivost. Pomalu na ni ječel.
Trochu nakrčila obličej, jak se jí bylo takovýto zacházení proti srsti, ale hned někam odběhla a vrátila se s náručí plnou lektvarů a hojivých mastí, protože měl po těle spousty popálenin od kouzel, která ho jen těsně minula.
Když byla hotova, vyhodila oba muže ven. Chtěli tu s Harrym zůstat, nejdřív nadávali a vymýšleli všechny možné argumenty proč by je tu měla nechat. Pak ji Sirius dokonce seřval, že nemá právo ho odtud vyhazovat. Když poznal, že si tím moc nepomohl a že ýenu spíš naštval do nepříčetnosti, nasadil smutné oči a prosil. Po dlouhém přemlouvání a škemrání stejně skončili za dveřmi.
Na chodbě požadoval Remus po Blackovi slíbené vysvětlení.
"Teď mi konečně vysvětli, jak je možné , že jsi Harryho pustil do boje. Myslel jsem, že už jsi za ty roky konečně pobral aspoň trochu rozumu. Ale né, ty se pořád chováš jako nezodpovědný puberťák." Huboval mu jako malému dítěti. Pomalu začinal nabývat slabě červené barvy, a to už je co říct.
Tichošlápek na něj hleděl s vyvalenýma očima. Vždy měl Remuse za někoho, kdo všechno řeší s chladnou hlavou, ale teď si před ním připadá jako náctiletý spratek, který něco provedl a teď čeka se skrčenou hlavou výprask.
"Remusi…" začal smířlivě. "já jsem ho nikam nepouštěl. Seděli jsme v kuchyni a povídali si, když začal zářita tak nějak slabě vibrovat. Bylo to jako by to světlo vycházelo přímo z jeho nitra. Nebo tak nějak, nevím nedokážu to popsat. Potom zmizel."
"To je blbost" pochybovačně na něj hleděl.
"No tak Reme, byl jsi vždycky ten nejchytřejší z nás. Vím, to co jsem ti teď řekl nedává smysl, ale víš přece co se stalo an začátku léta a pak to s tou avadou, co když to má něco společného?"
"Jak víš co se stalo?"tvářil se dost natvrdle.
"Řekl mi to Moody, když se přemístil na ústředí, to proto jsem tady. Hned jak mi vylíčil co se tam stalo přemístil jsem se sem."
"Aha"
"Není ti nic? Najednou vypadáš, jako bys byl duchem někde jinde." Prohlížel si ho jako by něm chtěl najít něco zvláštního.
"Co?... Ne nic"
Najednou se Sirius rozzářil, konečně si dal dohromady dvě a dvě.
"Asi už vím, proč mě pomalu nevnímáš" pochechtával se.
"Proč?" konečně ho začal poslouchat, vůbec se mu nelíbilo , jak se sirius směje.
"Za vším hledej ženskou" uculoval se na něj.
"Ha-ha" Nasadil naštvaný výraz a odkráčel. Sirius se řehnil ještě dvě minuty po jeho odchodu.
Už seděl přede dveřmi něco přes hodinu. Přestalo ho to bavit, otevřel dveře a opatrně nahlédl dovnitř. Pomfreyovou tu nikde neviděl. Přešel k jediné obsazené posteli, vyčaroval si pohodlné křeslo a posadil se do něho. Byl tam ale sotva pár minut, když přišla ošetřovatelka a chttěla ho vyhodit. Hodil na ni psí pohled a ona obměkla.
Začala Harrymu sundávat obvazy, po ránách nezbyly ani památky, pak do něj nalila nějaké ty glajdy, přesněji různobarevné sra*** od Snapea. A odešla se zavřít do své kanceláře.
Ráno se Harry probudil, cítil se jako znovuzrozený. Vedle jeho postele tvrdě spak jeho kmotr. Zůstal ještě chvíli ležet se zavřenýma očima a přemýšlel.
Vzpoměl si co se mu včera zdálo. Měl neblahé tušení, že to bylo skutečné, spíš si tím byl skoro jistý, cítil to. V hlavě se mu pomalu ale jistě začínal rýsovat plán. Bylo to hrozně nebezpečné, ale to mu v tuhle chvíli bylo jedno.
Posadil se, sebral svoje oblečení a oblékl se. Potichu vstal, nechtěl probudit svého kmotra. Kdyby věděl co se teď chystá udělat, přivázal by si ho an ruku. Vyšel z ošetřovny, procházel tichými chodbami. Protože často používal své osvědčené zkratky a bylo ještě brzy ráno, nikoho nepotkal. Prošel hlavní bránou a zamířil ke kraji lesa, mohl se lépe schovat mezi stromy.Byla mu zima, měl na sobě jen lehké oblečení a venku nebylo zrovna teplo. Když byl za hranicemi školních pozemků, byl před ním první velký problém, jak se dostat tam kam chtěl. Tušil jak, nevěděl ale jestli to bude fungovat.
Zamyslel se, myslel na Karen, upínal na ni celou svou mysl. Začalo mu hučet v uších a ucítil jemné mravenčení po celém těle. Jenže hned jak to začalo, měl pocit jako by mu v tom něco bránilo. Pak dostal ránu jako od elektrického proudu a spadl zady na tvrdou zem. Rozhlédl se kolem sebe, ale co ho zarazilo určitě nebyl tam, kam se původně chtěl dostat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beluška Beluška | 26. července 2007 v 19:13 | Reagovat

A kde byl??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.