4. kapitola

2. prosince 2006 v 15:44 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
...

"Pozor!" byl to výkřik plný zoufalství. Už se stihl pouze otočit. Proti němu se řítil paprsek zelené barvy. Narazil do něj plnou silou. Vpil se mu do hrudi a vysál z něj život. Harry padl mrtvý k zemi.
Na bojišti se rozprostřelo ticho. Všichni vyděšeně koukali chlapce, který už nevykazoval známky života.
Jako první se vzpamatovali Smrtijedi. Znovu se rozpoutala bitva. Ale tentokrát měli navrch přívrženci zla. Většina Fénixů už jen ležela bezmocně na zemi. Někteří zakuklenci už nebojovali a jen si "hráli" s chudáky co už mleli z posledního. Považovali to za vynikaící zábavu.
Karen se po kolenech dostala až k Harrymu. Už to bylo pět minut co do něj narazilo kouzlo. Věděla že do pěti minut ještě má šanci ho zachránit. Modlila se aby už nebylo pozdě. Naštěstí si jich nikdo nevšímal. Přiklekla si k chlapcovu tělu, jednu ruku mu položila na hlavu a druhou na srdce. Plně sesostředila, aby sesbírala všechny síly, co v sobě v tuto chvíli měla. Věděla že pokud nebude mít dostatek sil, kouzlo ji zabije a Harry ztratí poslední naději na vrácení do tohoto světa. Začala odříkávat nějaké dlouhé a složité kouzlo, kolem dvou těl se utvořila zářivá aura, nádherné červeno oranžové barvy. Bylo to jakobyste stáli na samotném vrcholku Země a sledovali západ slunce. Bitva ustala, Smrtijedi si rukami zakrývali oči, strašně je to pálilo. Zato Fénixové z té nádhery nemohli spustit oči. Karen už nezbývaly skoro žádné síly, ale konečně dořekla poslední část kouzla, aura zmizela stejně rychle jako se objevila a žena se svezla k zemi naprosto vyčerpána. Byla při vědomí, ale vůbec nic nevnímala, byla v jakémsi jiném paralelním světě, vnímala pouze tlukot vlastního srdce, které jí bilo jako na poplach.
Harry sebou trhl a zhluboka se nadechl. Bylo mu hrozně zle, nemohl ani otevřít oči, natož aby se hýbal. Motala se mu hlava, chvílemi slyšel nějaký hluk, chvílemi byl úplně hluchý, nemohl si vzpomenout kde to vlastně je. Byl úplně bezbranný.
Stejně tak Karen. Toho náležitě využili Lucius Malfoy a Belatrix Lestrangová, dva nejvěrnejší Temného pána. Procházeli mezi zraněnými, někteří z nich už mleli z posldního. Občas se nekterý z nich zastavil aby nekoho "dodělal" samozřejmě že ne bezbolestně.
Došli až ke Karen. Surově do ní kopli, a tím ji zase přivedli do relity. Chvíli jí trvalo než znovu popadla dech. Když se vzpamatovala hrdě se jim podívala do očí.
"Jak jsi se dostala z toho domu?" zeptala se Belatrix, z očí jim sálal vztek. Ale i přes ten vztek bylo poznat že mají strach. Strach z toho co jim Voldemort udělá, když zjistí, že nesplnili úkol.
"To by vás zajímalo co?" ušklíbla se na ně.
"Nebuď drzá. Až tě zavedeme k pánovi, tak ti moc do smíchu nebude" převzal slovo Lucius a sladce se na ni usmál.
"Jste si tím jistí?" působila sebevědomě, ale ve skutečnosti byl anervozní. Neustále po očku sledovala Harryho, který ležel poblíž ní a stále se neprobíral, což jí dělalo starosti. Hlavou se jí honily myšlenky typu, co když se mi to nepovedlo.
"Ano, a tady pana Pottera vezmeme s sebou nemusíš se bát, že bysme pozvali jen tebe." Řekl sarkasticky.
V očích se jí objevil strach.
"Nemůžu se dočkat až si s tebou Pán zla bude vyrovnávat účty. Zaplatíš za to, ze jsi odešla a schovala se jako prašivá krysa." V očích se mu nebezpečně zablýsklo.
"To se radši budu schovávat, než být v blízkosti takovýho hnisu jako jseš ty"
"Crucio" líně pronesl. Karen se na zemi začaal svíjet v křečích. Nekřičela jen bolestivě zatínala zuby. Najednou kouzlo zesílilo. Měla napnutý každý sval v těle a orgány se jí v těle snad přemisťovaly. Prosila všechny svaté, aby to už skončilo.
"Tak co ještě trošku přidáme?" škodolibě se na ni šklebil.Ještě ji v tom nechal chvíli podusit. Ale pak najednou kouzlo ustalo. Vyčerpane se přetočila na bok a vykašlala krev, která se jí nahromadila v ústech. Nechápala proč to mučení tak najednou ustalo. Podívala se před sebe, oba dva Smrtijedi leželi svázaní na zemi. U Harryho těla klečel muž v otrhaném hábitu. Byl celý roztěkaný, nevěděl co má dělat. Zdál se jí povědomý, určitě už ho někde viděla. Bylo jí jasné, že to on omráčil Malfoye a Belatrix.
Pokusila se postavit, ale když se dostala do kleku, svaly jí povolily a ona se se skučením odporoučela k zemi. Muž se k ní otočil. Musel uznat, že se mu libila, ale v takovéto situaci musely city stranou.
"Prosím pomozte mu." Byl zoufalý. Najednou prostě nevěděl co má dělat. Potter povrchově dýchal, nemohl se pořádně nadechnout, pokaždé ho píchlo u srdce. Třásl se a byl celý zpocený, to kvůli vysoké horečce.
"Potřebuje léčitele, já už mu víc pomoci neumím." Lupin už dál nemohl sledovat její marné pokusy postavit se. Přešel k ní a pomohl jí na nohy.
"Vezmu vás sebou, potřebujete něco na posilnění"
"Ne to ne" vykřikla. "Totiž to je dobrý, já se o sebe postarám sama" dodala už klidněji. Vypadala rozpačitě.
"To v žádném případě, vždyť se sotva udržíte na nohou" jenom co to dořekl uslyšel hlasitou ránu. Přemístila se. Nechápal jak se mohla v jejím stavu přemístit.
Už se nebojovalo. Většina Smrtijedů ležela na zemi spoutaná provazy. Zbyt se stihl přemístit. O ty spoutané už se starali členové řádu. Zbytek členů se staral o raněné. Byla slyšet spousta ran, od toho jak se Fénixové přemisťovali se spoutanymi na ministerstvo.
Remus se ihned vrhl k ležícímu Harrymu. Kolem nich se utvořil hlouček přihlížejících, byli to převážně ti, co už neměli žádnou práci a byli schopni se udržet na nohou. Moony si chlapce zvedl do náručí a přemístil se s ním na hranice bradavických pozemků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.