3. kapitola

2. prosince 2006 v 15:43 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
...

Když se ráno probudil, bylo ještě brzy. Zjistil že vedle něj spí Ron, zřejmě mu sem přistavili postel když jsem usnul, došlo mu. Všechna jeho zranění byla v pořádku, a měl už jen teplotu, celkově se cítil, jakoby se znovu narodil.
Měl hroznou žízeň.
Na stolku zehledl svou hůlku, strčil si do zadní kapsy od kalhot, i když věděl že ji nebude potřebovat. Kde se tu vzala a kde mám vůbec ostatní věci, napadlo ho. Podíval se do ke skříni a uviděl tam svůj kufr. Vstal a vyšel z pokoje. Došlo mu, že to tu vůbec nezná. Instinktivně se vydal dolů po schodech. Došel do úplně spodní části domu. Všiml si pootevřených dveří po pravé ruce a tak do nich vstoupil.
Byl v kuchyni, aspoň o tom svědčil dlouhý stůl uprostřed místnosti, kuchyňská linka a pár skříněk po stěnách. Celý dům na něj nepůsobil moc přívětivě a celkově z něj neměl dobrý pocit.
U stolu seděl Sirius a popíjel máslový ležák. Vypadal mnohem líp než když ho viděl na konci čtvrtého ročníku. Už nebyl tak pohublý, vlasy měl upravené, důsledky Azkabanu už zmizely.
"Ahoj Siriusi, proč tu sedíš tak sám a vypadáš jako by ti ulítly včely?"
"Mají nějakou práci" odvětil nezaujatě.
"Práci?"
"Jo, pro Řád"
"Hele Sirie, řekneš mi konečně co je to ten Fénixův řád?"
"Jo jasně. Fénixův řád je vlastně taková organizace, založil ji a taky ji řidí Albus Brumbál. Poprvé byl založen za Voldemortovy první krutovlády. Bojujeme proti Voldemortovi a Smrtijedům…vlastně bojují." Najednou se tvářil rozmrzele. "Tento dům je takovým ústředím, je můj, ale já ho půjčil Brumbálovi."
"Ale co když se sem dostanou Smrtijedi?"
"Nedostanou, tento dům je zaštítěný spoustou ochraných zaklínadel"
"A co Voldemort, už ti idioti z ministerstva uvěřili že se vrátil?"
"Začal se ukazovat hned po tom, co získal zpět své tělo, zdá se že nabírá sebevědomí a bojím se že ne bezdůvodně. Zdvojnásobil se počet jeho stoupenců a začíná nabírat na moci." Řekl ztrápeně.
Najednou se Harrymu zatmělo před očima, jakoby zdálky slyšel jak na něj Sirius mluví, ale nerozuměl mu, něco ho táhlo pryč, nemohl se tomu nijak bránit. Začalo mu hučet v uších.
Hučení přestalo stejně rychle jako začalo, nahradily ho výkřiky, některé bolestné. Začal panikařit. Jaktože stále nic nevidí?
Někdo ho popadl za paži a táhl ho pryč. Naštěstí se mu začínal vracet zrak. Podíval se vedle sebe a uviděl Remuse. Všiml si že dost kulhá, celou nohu měl od krve. A v obličeji měl úplně nepříčetný výraz.
"Harry, jak…….
… "Petrifikus Totalus!" Smrtijed ztuhnul uprostřed pohybu, přešel k němu a sebral mu hůlku.
Remus na něj jen zíral. Po chvíli se ale vzamatoval. Jenže už prostě nemohl být naštvaný.
"Diky, ale ted musíš vypadnou, o tom co tu děláš si promluvíme až na ústředí." Dobrý, oddech si Harry, vypadá to že se zvládl uklidnit. "Budeš mít na ministerstvu problémy.
Rozhlédl se kolem sebe, na zemi ležela spousta zraněných, většina byla v bezvědomí. Najednou si mezi davem všiml postavy ve hábitu stříbrno červené barvy.Podle pohybů poznal že je to žena, způsob chůze se mu zdál odněkud povědomý. Harry od ní nemohl odtrhnout oči, byl jako zhypnotizovaný. Aniž by si to uvědomoval vyšel té postavě naproti. Vůbec nevnímal děj kolem sebe. Neznámá metala na Smrtijedy jednu kletbu za druhou. Vycházelo z ní tolik energie. Zrovna kolem ní stálo asi pět zakuklenců, když do ženy v nestřeženém okamžiku narazilo kouzlo rudofialové barvy. Měl kolem sebe vyčarovaný štít, ale přesto ji kouzlo vyhodilo do vzduchu, vznesla se do vzduchu a v letu narazila do nějakého člena řádu. Kápě jí sklouzla z hlavy. Byla to ta žena ze snu. Chtěl jí běžet naproti, nevědel proč ale cítil k ní zvláštní pouto, jako by byl její součástí.
Vyběhl za ní, proplétal se mezi bojujícími. Nestihl doběhnout. Někdo ho chytil za ruku a přitáhl si ho k sobě. Podíval se kdo ho zastavil. Poznal ho podle hlasu, byl to Lucius Malfoy, otec jeho "nejoblíbenějšího" studenta v Bradavicích.
"Kampak pane Potter. Jsme rádi že jste nás poctil svou vzácnou návštěvou" měl ve tváři arogantní výraz. Sebral mu hůlku a pevně ho držel. Harry byl zuřivý, mlátil sebou a snažil se vymanit z Malfoyova sevření. Něco ho napadlo, začal sbírat všechny svoje magické schopnosti, vypátral v sobě nějaké cízí zdroje síly. Ve vzduchu byla cítit spálenina a Malfoy začal vřískat. Okamžitě ho pustil a začal se válet po zemi, pod smrtijedským hábitem byly vidět ošklivé popáleniny. Ještě nějakou dobu se na zemi svíjel bolestí, potom omdlel.
Cítil neskutečně vyčerpaný a všechno ho bolelo. Pobral v sobě poslední zbytky sil a obrovskou rychlostí pokračoval k oné ženě. Ležela na zemi, byla v bězvědomí. Harry k ní přiběhl.
"Enervate." Probrala se. Fascinovaně jí hleděl do očí, byly tak zvláštní a měli v sobě nějaké kouzlo.
Zase se jí začínaly zavírat.
"Ne nesmíte spát, nebojte dostanu vás odtud" hrozně mu na ní zaleželo, i když ji viděl teprve podruhé v životě. Otevřela oči, zračilo se v nich zděšení.
"Pozor!" byl to výkřik plný zoufalství. Už se stihl pouze otočit. Proti němu se řítil paprsek zelené barvy. Narazil do něj plnou silou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jojo jojo | E-mail | 8. prosince 2006 v 13:50 | Reagovat

UAU,DRSNÝ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.