2. kapitolka

20. prosince 2006 v 21:35 | Mission |  Střípky štěstí
Přináším novou kapitolku k této mojí druhé povídce. Berte to jako takový předčsný vánoční dárek. Doufám že vám udělá aspoň radost :)

Ospale otevřel oči do okolního světa. Avšak i s otevřenýma očima nerozpoznal žádný rozdíl, jen samé černo. Srdce se mu rozbušilo strachem.
Bál se pohnout, nebo vydat jakýkoliv zvuk. Pociťoval takový nepříjemný pocit, stísněnost smíšenou se strachem, tyto dva pocity v něm vyvolávaly úplnou hysterii. Jenom třeštil oči do prázdna a snažil se co nejmíň o sobě dát znát. Byl sám v cizím prostředí a nevěděl, kde se nachází ani s kým tam popřípadě je. Bylo to jako stát na tenké lávce uprostřed hluboké propasti, kde konec je v nedohlednu.
"Mami…" hlesl sotva slyšitelně, přestože si s hrůzou uvědomoval, že tu jeho maminka nebude a nebude mu moct pomoct když bude potřebovat, že se k ní nemůže přitulit a cítit ten pocit bezpečí a lísky, který v její blízkosti neochvějně cítil.
Stulil se do klubíčka a zavřel oči. Ta temnota mu prostupovala i přes zavřená víčka, byl tu jako pohřben zaživa.
Je to ještě malé dítě, nechápe co tu dělá, ani jak se sem dostal, nebo kdo ho sem přivedl, neuměl myslet jako dospělý člověk, který by se jistě všemi dostupnými prostředky snažil odtud dostat, ne, bylo mu teprve sedm let. Děti v jeho věku si hrají s hračkami a občas svým rodičům provedou naschvál nějakou lumpárnu, kterou jim stejně během dne odpustí, ale všechny tyto příznaky dětství se nemusí týkat všech. Někteří se hold musí řídit zákony džungle, silnější přežívá, platilo to v minulosti a platí to i teď, bez ohledu na to, že "normální lidé to nevnímají.
Harry se schoulil na kraj postele. Bral to jako záchytný bod v té děsivé tmě, něco podle čeho se může orientovat. "Halo? Je tu někdo?" šeptl sotva slyšitelně. Žádná odezva. Zavřel oči a snažil se být co nejtišší, přestože věděl, že je tu sám. Jenom se snažil zachytit každý zvuk, ale marně, všude kolem něj bylo jen hrobové ticho.
Lily se protáhla, ale vzápětí ji došlo, že to radši neměla dělat. To protažení způsobilo, že ucítila každou modřino po těle, co jí způsobil její manžel.
Manžel…pomyslela si znechuceně. Nejradši by toto slovo navždy vymazala ze slovníku, a už ho nemusela nikdy použít.
Ani trochu se jí nechtělo vstávat, to pomyšlení na to že se má vyhrabat z teplé postele, kde by mohla být zalezlá klidně celý den, aniž by ji někdo rušil…. Krásná představa. Ale stačila jediná myšlenka na Harryho a už měla nohy volně spuštěné z postele. Podepřela se rukama a postavila se. Pomalými krůčky se blížila k Harryho pokojíčku. Pamatovala si, jak jej kdysi společně zařizovali, to ještě měla břicho jak horkovzdušný balon a celá zářila štěstím.
Vešla do pokoje. Hrklo v ní, když jí pohled padl na prázdnou postel.
Kdo se o něj vůbec postaral po tom co… napadlo ji. Naposledy když Harryho viděla byl schoulený v rohu pokoje a jen s hrůzou v očích přihlížel tomu, co se kolem něj děje.
Vystartovala z pokoje jak raketa. Její první kroky vedly do kuchyně. Pořád ještě mohl být její syn tam, i když si to nechtěla připustit tušila, že tomu tak nejspíš nebude. Do kuchyně vletěla jak velká voda. První co jí přišlo pod nohy byl James klidně sedící u jídelního stolu.
"Kde je Harry?" vyhrkla hlasem ve kterém se mísil strach, hysterie, ale hlavně obavy o Harryho. James jen ležérně pohodil hlavou směrem k ženě stojící před jídelním stolem. "V bezpečí." Řekl to naprosto klidně, nezúčastněně, jako by se to jeho netýkalo.
"Kde je Harry? Co jsi s ním udělal?!" zoufalství z jejího hlasu přímo čišelo. Ale takto by se přece chovala každá milující matka.
"Neměj strach. Je v pořádku" utrousil bez zájmu a dál se věnoval jídlu, co leželo před ním.
"Okamžitě mi řekni, kam jsi ho zavedl!" popadla Lily hůlku, kterou si pro všechny případy nosila stále u sebe. A v poslední době to platilo dvojnásob. Už dlouho plánovala že odejdou z tohoto prokletého domu. Jenže jak vidí otálela příliš dlouho.
James se pomalu postavil na nohy. "Schovej to. Nechceš přeci nikomu ublížit." Blížil se pomalu k Lily, která pevně svírala hůlku v ruce a pomalu ustupovala před blížícím se Jamesem. Když už byl od ní James na vzdálenost dotyku, prudce ji chytl za zápěstí a zkroutil jí ruku za záda. Zaúpěla bolestí a zkroutila se pod tím návalem bolesti.
"Pust mě. Prosím," Nejradši by v tuto chvíli sama sobě nafackovala. Touto prosbou potopila všechnu svou hrdost, vždy i říkala, že ať se děje cokoliv, nesmí prosit. Avšak všechny ty události posledních dnů a Harryho ztráta změnily její myšlení i chování, už z ní nebyla ta statečná a hrdá žena. Teď už ne.
"Bolí to co?" usmál se potěšeně. "Co se týče Harryho-"
"Přiveď ho zpátky, on mě potřebuje," řekla naléhavým hlasem.
"Je to snad i můj syn. Mám na něj právo stejně jako ty."
"Ale je to ještě dítě. Ty ho právě teď necháváš někde samotného, víš co všechno se mu může stát?" pomalu zvyšovala hlas až skoro křičela.
"Začínáš mě unavovat. Nemíním se s tebou už o tom bavit." S tím se zvedl od stolu a odešel směr východ z domu. To Lily nemohla dopustit.
"Počkej!" rychlým krokem se vydala za Jamesem, který už byl skoro u dveří. "Prosím," . Avšak marně. Ozvala se rána jak za sebou James zabouchl dveře. Hned potom se zdrceně svezla po zdi na zem a rozvzlykala se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fufik Fufik | 20. prosince 2006 v 21:56 | Reagovat

8-O

Já ani nevím, co mám napsat, mám naprosto vygumováno. Tahle kapitolka je naprosto úchvatná!! Vážně!

jentakdál =))

2 Mission Mission | 20. prosince 2006 v 22:35 | Reagovat

Ježiš mocinky děkuju, uplně mě tvůj komentář odzbrojil :)

3 age age | Web | 21. prosince 2006 v 11:54 | Reagovat

konečně ... :D newim jak ti poděkovat, super dárek ... fak, je to moc hezký ;D

4 Kvido Kvido | 21. prosince 2006 v 12:15 | Reagovat

bájo, díky za dárek , ale takhle napínat před Vánoci....to yb chtělo aspoň jednu kapitolku....minimálně jednu :-)

5 Egwain Egwain | 21. prosince 2006 v 13:09 | Reagovat

tak to je něco... chudák Harry.... jen doufám, že mu James nijak neublíží...

6 bazilišek bazilišek | Web | 21. prosince 2006 v 18:09 | Reagovat

tomu se říká dárek! ssssssssssuper už sem se nemohla dočkat:-)

7 Naja Naja | 21. prosince 2006 v 19:09 | Reagovat

je to super

8 Mission Mission | 21. prosince 2006 v 21:53 | Reagovat

Spíš já vám děkuju za takové krásné komentáře. Hleděla jsem na ně s otevřenou pusou :) Moc díky.

Egwain: no...nvm jestli tvé prosby budou vyslyšeny...no uvidíme jak moc budu zlá :-p

Kvido: kapitolku by jsi chtěl? víš jak krásně ta prosba zní? vynasnažím se napsat vám brzo další... když jsou ty prázdniny že?... :))

9 victor victor | Web | 21. prosince 2006 v 22:34 | Reagovat

Taky mám strach o Harryho...

10 age age | Web | 22. prosince 2006 v 12:35 | Reagovat

tk moment, já chcu taky další kapitlku

11 šibal šibal | 22. prosince 2006 v 15:43 | Reagovat

je to boží a... já chci další :-D

12 Mission Mission | 23. prosince 2006 v 10:16 | Reagovat

Že bych vám ještě stihla dát jeden vánoční dárek??? :D Když ste mi těmi komentáři udělali takovou radost...no můžu vám říct že to zatím vypadá nadějně :)

13 Fufik Fufik | 23. prosince 2006 v 11:13 | Reagovat

Vážně?! Kdyby to vyšlo, byl by to nádherný dáreček!!  =))=P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.