2. kapitola

2. prosince 2006 v 15:39 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
...

"Tady je ten lektvar na horečku, je to nějaká vylepšená verze"
Sirius už druhý den od toho co Harryho přemístili z nemocnice seděl u jeho postele a držel ho za ruku. Povídal si s ním, věřil že ho Harry slyší, připadlo mu důležité aby věděl že není sám.
"Díky Reme"
"Tak co, jak mu je?"
"Porad stejny, ty lektrvary proti horečce na něj vůbec nezabírají"
Sirius vzal lahvičku s tekutinou hnědé barvy do ruky. Nalil ji chlapci do úst a přinutil ho nějak polknout.
"Tak teď musíme jenom čekat, jestli to zabere"
Najednou sebou začal Harry škubat. Nemohl dýchat a zároveň mu celým tělem probíhala jedna křeč za druhou.
Lupin a Black se po sobe vyděšeně podívali.
"Sakra co se to děje, co to bylo za lektvar?!"
"Normalní lektvar na horečku jenom se tam přidalo pár přísad aby byl účinější"
"Jaký přisady!" ječel Sirius na Lupina a přitom se snažil držet Harryho, který se zmítal na posteli.
To ja nevím, to připravoval Snape"
"Snape, ten šmejd!!!"
"Siriusi uklidni se!"
"Na co tady ještě čekáš, skoč pro někoho" zakřičel na něj histeridcky Sirius.
Vlkodlak rychlosti blesku vystrelil z pokoje.
Harry už se nehýbal, v obličeji byl celý fialový, tato barva se ale pomalu vytrácela a nahrazovala ji mrtvolně bledá . Jeho kmotr už byl celý zoufalý, pořád dokola vykřikoval nějaké kletby, avšak bez jediné odezvy.
"Ne! Tohle mi nedělej! No tak!" hůlka se mu v ruce klepala. Začínal si nervozitou rvát vlasy. Stále se koukal z Harryho na dveře a mezitím se ho snažil jakkoliv obživit. Nedařilo se mu to.
Dveře se rozletěly do kořán a do pokoje se vřítily dvě osoby.Remus a Snape, který v rukou drzel tři lahvicky.
"Ty hajzle cos mu do toho přimíchal?!" rychlým krokem se blížil ke Snapeovi a v rukou už pevně svíral svou hůlku.
"Pokud nechceš aby tady ten nafoukanec co si ríká Potter zemřel na udušení tak mě k němu okamzitě pust" naschvál protahoval každe slovo.
Sirius už se nadechoval k nějake hodně ošklivé kletbě, ale byl zastaven Remusem.
"Nechte toho, každou vtřinou víc strácíme Harryho, tak si to uvědomte!"
Sirius jako by si uvědomil tu krutou pravdu.Měl sto chutí si na místě nafackovat." Tak na co ještě čekáš?!" zakřičel na Snapea. Ten se na něj jen ušblíbnul a přeběhl k Harryho posteli.
Vytáhl první lahvičku, bylo ní něco odporně zeleného, nalil ji chlapci do úst, po chvíli sebou Harry trhnul a zhluboka se nadechl.
"Proč po tom lektvaru takto reagoval?" zeptal se Remus.
"Měl alergickou reakci, nevím zatím na co, toto byl jen neutralizační lektvar, zrušil působení toho předešlého lektvaru." Potom do chlapce vpravil ještě další dvě lahvičky s posilujícím a povzbuzujícím lektvarem.Potom odešel.
Sirius se zdrceně opřel o zeď. "vždyť on kvůli mně málem zemřel" šeptl.
"Jo to máš pravdu" Lupin byl vytočený na nejvyšší míru.
"Musíme mu nějak srazit tu horečku bez pomocí kouzel, takže se seber a běž namočit nějaké ručníky na obklady" řekl mu když se trochu uklidnil.
Tichošlápek se vrátil a nesl v rukou dvě mokré utěrky. Sundal Harrymu lehkou košilku a obvázal mu ručník kolem hrudy.Druhý mu položil na čelo. Vyčaroval oběma židle a na jednu z nich se posadil.
"Dobrý teplota mu už klesla" řekl když mu sundal obklad a šáhl mu na čelo. "Nikdy bych nevěřil že mudlovské metody můžou být účinnější než kouzelnické.
"Hm…za půl hodiny je rada, pojď dolů, pošleme sem někoho"
"Dobrá" řekl trochu neochotně.
Cítil něčí ruku na svojí hrudi.Obvazy už byli pryč. Otevřel oči a uviděl Hermionu, seděla na zemi hlavu opřenou o postel, jednu ruku měla pod hlavou a druhou volně hozenou na Harrym, nebyla to zrovna nejpohodlnější poloha. Měla rozcuchané vlasy. Pohnul se, Hermiona sebou trhla a vyděšeně se podívala před sebe.
"Harry!" zmáčkla ho v náručí, až nemohl dýchat.
"Herm…miono" zachroptěl.
"Ježiši promiň, jsem tak ráda že už jsi v pořádku, vůbec nás k tobě nechtěli pustit.
"Kde to jsem?"
"Jsi na sídle Fénixova řádu, prý tě sem přemístili z mudlovske nemocnice"
"Fénixova řádu?" nechápavě se na ni podíval. "Jo, to ti teď ale nebudu vysvětlovat. Dojdu pro ostatní, budou chtít vědět že ses probral".
Odešla. Harry si prohlédl kde to vlastně je. Byl ve starobyle vypadající posteli s nebesy.Po stěně byla knihovna, jedna skříň a stolek se stoličkami byly postaveny kousek od postele. Nevypadalo to tu moc přívětivě. Než ale mohl přemýšlet co je to vlastně za dům vešli dovnitř Sirius s Lupinem, za nimi Molly Weasleyova, Hermiona, Ron, který byl ješte celý špinavy od uklízení a nějaká žena s hnědými, dlouhými, hustými vlasy, kterou neznal. Všichni se na něj usmívali, jen Sirius měl v obličeji zvláštní výraz a Ron byl nějaký nabručený, zřejmě kvůli tomu uklízení a když k tomu přidáme ještě to, že nemohl být se svým nejlepším kamarádem, na rozdíl od Hermiony, tak ho docela chápal.
Molly se k nemu hned vrhla a objala ho. "Jak se cítíš?" starostlivě si ho prohlížela.
"Je mi líp, děkuju"
"Harry, řeknes nám co se ti stalo?" zajímal se Lupin.
"Prostě se mi v noci zdál sen o nějaké ženě, byla moc krásná a měla malého chlapečka. Potom se najednou začal celý dům třást a byly slyšet hlasité rány, začala se sypat strecha až je to celé zavalilo. Pak jsem se probudil."
Když domluvil civeli na něj vsichni s otevřenou pusou.
"Jak vypadala, viděl jsi ji už někdy?" ozval se poprvé jeho kmotr.
"Ne neviděl, mohlo jí být tak přes třicet let, měla hnedé dlouhé vlasy a hnědé oči, to dítě mohlo mít tak rok až dva roky.Víc nevím".
"No dobře" řekl zdráhavě Remus.
"Tohle je Nymfadora Tonksová" ukázal na tu hnědovlasou ženu. Docela ho potěšilo že při vyslovení jeho jména nereagovala jako každý jiný kouzelník, který by se mu hned koukal na jizvu, ale tato žena se tvářila jako kdyby toto jméno nikdy neslyšela.
"Tu Nymfadoru sis mohl odpustit"
"Ale no tak Tonksová, nevíš ze se předtavuje celým jménem?" zasmál se. Podívala se na něj a radši zmlknul, pod jejím pohledem by mohly roztávat ledy.
"Co je to ten Fénixův řád?"
"To ti vysvetlíme později, teď někdy by ti měl Severus přinést lektvary, které budeš ještě nějakou dobu muset pít" oznámila mu paní Weasleyová. Chvíli nato už se ve dveřích objevil jeho nejneoblíbenější učitel.
"Tady jsou ty lektvary" tak nějak divně se podíval na Blacka, potom ještě vrhl nenávistný pohled na Harryho a odešel.
"Vypij ty lektvary, bude ti líp" řekla mu a odešla s tím že musí ještě něco zařídit. Nejdřív chtěl protestovat, ale nakonec mu došlo že by to stejně nemělo cenu. Když to všechno vypil cítil se otupěle.
"Pusťte nás dovnitř, my chceme za Harrym. Jaktože Hermiona a Ron můžou a my ne?!" venku bylo opravdu rušno, dvojcata a Ginny se zrejme snazili dobouchat do pokoje, ale Molly rázně zakročila a za chvíli už bylo na chodbě ticho. Tak tohle bylo to zařizování, došlo mu a pro sebe se ušklíbl.
Paní Weasleyová měla pravdu, opravdu je mi lépe, pomyslel si. Chvíli nato se už ponořil do říše snů, kde vše může být skutečností.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Idril Idril | Web | 2. února 2007 v 15:45 | Reagovat

Dobrý!!! Jen tohle z ní jak z nějakýho péčka: Sundal Harrymu lehkou košilku

2 Mission Mission | 11. února 2007 v 23:09 | Reagovat

:D:D:D na co ty nemyslíš když to čteš...ale v péčkách pokud vím jsou už všichni bez oblečení...teda pokud se nekoukáš na celý proces vyslíkání... :D:D:D

3 Anovertis Anovertis | 23. října 2007 v 13:36 | Reagovat

No tak můžou tu bejt malý děcka *pobaveně*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.