13. kapitola

2. prosince 2006 v 15:50 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
...

"To se ještě uvidí" sykl nenávistně. "Abys směl odejít musíš splnit poslední třetí úkol. Užij si to" poslední větu řekl s takovou škodolibostí, až se mu z toho udělalo špatně. Hned potom Valdar opět zmizel.
Harry se vydal na cestu, opatrně našlapoval. Na nohách se držel už jen silou vůle, předchozí dva úkoly ho velice vyčerpaly a musel se přemlouval, aby vůbec šel dál a nesednul si tady prostě na bobek a nepočkal dokud se situace nějak sama nevyřeší.
Už šel hodně dlouho, aspoň se mu to tak zdálo, ale cesta probíhal pořád bez problémů, začínalo mu to být divné. Neustále se koukal kolem sebe a čekal nějaký útok nebo něco takového. Ale nic.
Až po několika desítkách metrů se začalo něco dít, vzduch se postupně čím dál víc oteploval, ze začátku si toho Harry vůbec nevšímal, ale když už byla takové horko že mu dělalo problémy i dýchání, tak si toho samozřejmě všiml. Ale stále to nekončilo, po nějaké době už ho horký vzduch pálil v plicích, dal si ruku před ústa, trochu to pomohlo, ale stále ho bolelo každé nadechnutí. Taky že zjistil proč je takové horko, kolem něj se utvořil ohnivý kruh, který se stále zmenšoval a zaháněl Harryho čím dál víc do kouta. Nemohl dopředu, nemohl dozadu.
Kolem ohnivého kruhu, byla propast, a za ní stál Valdar a smál se tak chladně a zčásti i šíleně, až měl z toho po celém těle husí kůži. Měl na výběr, buď se nechat upálit za živa, nebo projít ohněm a skočit do té hrůzné propasti, kde neví co ho čeká.
Snažil se přemýšlet ale stále si jen uvědomoval ten žár, všude bylo hrozně hluku od hučícího ohně. Rozběhl se, proběhl ohněm a odrazil se. Způsobilo mu to hodně bolesti, po celém těle měl ošklivé popáleniny.
Pořád měl aspoň malinkatou naději že se mu podaří přeskočit tu propast, ale tady vládl Valdar a ten určoval jak bude veliká. Sotva dopadl na zem, ta se pod ním probořila a on se zřítil do té tmy dole….
"Neeeeeee" křičel Sirius jako smyslů zbavený. Poté otevřel oči a prudce se posadil. Dýchal zrychleně, jako kdyby právě absolvoval běh na pětset metrů. Podíval se z okna, venku byla ještě tma. Takovéto noční můry se mu zdály od té doby co jeho kmotřenec zmizel, nebo spíš utekl, jak si domyslel. Vstal a vydal se do koupelny trochu upravit.
Už se mu nechtělo trčet v tomto pokoji a tak se vydal dolů do kuchyně, kde hodlal počkat dokud se tam nikdo neobjeví. V domě momentálně přežívala celá Weasleyovic rodina, jinak byli všichni věčně na nějaké akci a zbytek stále hledat Harryho, bohužel bezúspěšně.
V kuchyni si vzal do ruky láhev ohnivé whisky a pustil se do ní jako by to byla limonáda.
Když už to měl skoro celé v sobě, padla mu hlava na stůl a opět usnul. Probudilo ho až když s ním někdo pořádně zatřásl. Zvedl hlavu a snažil se zaostřit na osobu před sebou, i když mu to dalo hodně práce a pěkně se mu z toho zamotala hlava, poznal v té rozmazané siluetě Remuse. "Ahoj Reme" pozdravil ho slabým hláskem.
"Zbláznil si se? Kolik jsi toho vypil? co….." křičel a třásl s ním, větu už ale nedořekl, protože Sirius vystartoval z kuchyně, jako by mu u zadku vybuchla bomba. Remus si sedl na jeho místo, a podíval se na láhev co stála před ním. Popadl ji do ruky a dopil ten zbytek co tam zůstal po Siriusovi, který se teď zrovna líbal se záchodovou deskou.
"Dobré ráno" pozdravila paní Weasleyová, která zrovna vešla do kuchyně. Také ona měla pod očima slabé kruhy, z toho jak nemohla v noci spát. Vlastně všichni v domě na tom byli obdobně, i když všem bylo jasné, že nejvíc to zasáhlo určitě Sirius, ostatní se z toho šoku už trochu vzpamatovali, ale Sirius to trápilo čím dál tím víc.
"Dobré" odpověděl jí Moony a dál se věnoval, teď už prázdné, flašce.
"Jak pokračuje pátrání?"
"Nic nového, už se ani nepřemisťuje dokonce ani nekouzlí, takže není možnost že by jsme ho objevili takto. Už jsme prohledali celou Anglii, ale nic." Dořekl ztrápeně. "Hlavně se to nesmí dozvědět Sirius, nevím co by udělal, kdyby zjistil že už po něm nejsou žádné stopy."
"Mluvil tu o mě někdo?" to zrovna přišel celý zelený Sirius.
"Ne to se ti jenom něco zdálo. Ehm… nechceš něco na žaludek?" snažil se Lupin převést řeč na něco jiného. Zvedl se a došel mu pro lektvar.
"Jo to by bylo fajn" když ho vypil hned mu bylo lépe. "Jdu nahoru. Sbohem" řekl nepřítomně a odešel. Moly a Remus se po sobě úzkostlivě podívali.
"Tak co už jsi na něco přišla?" ptal se zrovna Daniel Karen. Už druhý den hledali vysvětlení co se Harrymu vlastně stalo. Celou dobu leží v knihách a snaží se něco zjisit.
"Ne ještě nic nemám"
"To je beznadějné, jak můžeme zjistit co je to za kouzlo když ani nevíme…" přerušil ho Karinin výkřik.
"Mám to, tady je to"
Démon Valdar
Toto monstrum bychom mohli podle popisu nazvat také jako slizového kostlivce, to podle jeho kostry potažené slizem, přes které má natažený roztrhaný černý plášť. Tento démon je známý tím, že se vždy přidá na stranu špatných kouzelníků a pomáhá jim v jejich plánech. Není dobré si ho poštvat proti sobě, na své nepřátele rád sesílá kouzlo po němž se dotyčný objeví na místě, které by se dalo nazvat jako vstup do pekel, tyto pověsti bohužel nejsou potvrzené, nikdo se z onoho místa ještě nedostal. Dostat někoho z bran do pekel je velice složité. Postup protikouzla najdete na straně…
Nalistovali patřičnou stránku. Bylo to rituální kouzlo, potřebovali pro něj rostlinu jménem Erigeron anus, která se dá najít pouze v Severní Americe prvních šest měsíců v roce, poté usychá, taky potřebovali jednu Harryho věc, což nebyl problém. Potom už bylo potřeba jenom umět pracovat s runami.
"Bezva, takže jdeme, ne?" Dan byl najednou plný energie.
"Jasně a víš vůbec kde přesně máš hledat?"
"No jistě, v Severní Americe, četla jsi to tam. Někde to tam určitě bude" pobízel ji a mával kolem sebe rukama jako by chtěl někoho praštit. Karen jen vrtěla nevěřícně hlavou. Vyšli ven a pomocí přenášela se přemístili do Kanady.Karen se modlila aby tam tuto vzácnou bylinu vůbec našli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.