11. kapitola

2. prosince 2006 v 15:48 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
...

Ta hrozná žízeň mu nedala ani na chvíli pokoj, nemohl myslet na nic jiného. Byl nervózní, pořád si v duchu představoval jak je krásné se po dlouhé žízni napít. Ten samý problém měl i s jídlem. Neustále odbíhal do kuchyně, vypil už nejmíň dva litry vody, pomalu si připadal jak cisterna, ale nepomohlo mu to.Zrovna procházel celý dům a prohlížel si pokoje. Prostě se snažil nějak zabavit, aby konečně přestal myslet na vodu a jídlo. Nevěděl co jiného by tu dělal, Karen celý den proseděla u Daniela, který se zatím neprobral, což jim dělalo starosti.Celý dům byl pěkně zařízen. Nemohl si pomoct, ale stále mu připadalo, že to tu je zařízeno pro dvě kompletní rodiny s dětmi. Už jen velikost domu bila do očí. Otevřel dveře do další místnosti, byl to pokojíček s postýlkou, hračkami a všelijakou výbavou na miminka. Na zemi uviděl sedět Karen, oči měla opuchlé od pláče a v ruce svírala plyšového medvídka. "Karen?" ozval se opatrně. Zvedla k němu uslzenou tvář, ale zřejmě jen aby o sobě dala vědět, protože ji hned zase sklopila k zemi a ignorovala celý svět."Karen, není ti nic?" optal se jí jemně. "Posloucháš mě?... No tak" řekl trochu tvrději."Měl ještě celý život před sebou, bylo to ještě teprve dítě, moje dítě a já ho nedokázala ochránit" řekla chraplavým hlasem a po tváři jí stekla další slza.Přešel k ní a jemně ji objal kolem ramen."To bude dobrý" nechal ji aby se mu vyplakala na rameni. Takto s ní seděl už půl hodiny, během té doby už se jakžtakž uklidnila a jen klidně oddechovala, hlavu opřenou o jeho hrudník."Já tě pomstím dítě, pomstím tě" zašeptala. Najednou jí v obličeji byla vidět obrovská odhodlanost, až z ní šel strach. Bylo to ještě silnější než když viděla Smrtijedy mučit jejího chlapečka."Pojď dám ti něco na uklidnění a hned ti bude líp. Nebo víš co? Udělám ti horkou čokoládu. To tě zvedne na nohy. Co ty na to?" povzbudivě se na ni usmál."Hm" odpověděla mu nezaujatě.
Pomohl jí vstát a odvedl do obýváku, kde jí posadil do jednoho z křesel a šel připravovat horkou čokoládu. Proseděli tam celý večer, Karen si položila hlavu na Harryho hruď. Takto strávili celý večer a povídali si. Za ty dva dny se mezi nimi utvořilo silné pouto. Harry jí nahrazoval syna, kterého jí tak najednou Smrtijedi sebrali. Ona mu zase hrozně připomínala jeho maminku, kterou nikdy nemohl poznat. Když usnula zvedl si ji Harry do náručí a odnesl do pokoje, kde ležel Dan, tam teď když se o něj pořád starali, vysedávala. Uložil ji do postele a ještě došel pro nějaké lektvary pro Daniela. Vlil do něj všechny ty lektvary a sám si šel lehnout d jednoho z pokojů. Zalíbil se mu jeden z malých a útulných pokojíků v domě. Byl skromně zařízený, lehl si do pohodlné postele a během chvíle usnul, byl hrozně unavený a po celém dnu mu nebylo ani moc dobře.
Když se ráno probudil první myšlenka byla na vodu, hned potom na jídlo a jako poslední si vzpomněl na Karen, chtěl ji nějak povzbudit, nebo zabavit aby nemyslela na Kevina.
Vyšel z pokoje. V kuchyni ani v obýváku nikdo nebyl. Došel si pro vodu, měl úplně sucho v krku a silně ho bolela hlava, taky že už hrozně dlouho nic nepil. Kvůli tomu byl hrozně unavený, při chůzi neměl daleko k tomu aby se mu podlomily nohy a se sklátil k zemi. Ale toto všechno se mu dařilo krýt a tvářit se že mu nic není.
"Dobré ráno" pozdravil ho někdo. Nečekal to a tak se málem utopil vodou co měl zrovna v ústech. Karen ho poplácala po zádech a Harry se mohl konečně nadechnout.
"Díky" ještě jednou zakašlal, ale pak už volně dýchal. Za Karen stál Daniel, už vypadal mnohem lépe. Nebyl tak bledý, oči měl plné života a ve tváři úsměv.
"Ahoj, konečně jsi se vzbudil Šípková Růženko" zazubil se na něj.
Dana trochu překvapil chlapcův přístup k němu, vždyť on se k němu choval jako ke starému známému, ale nakonec si řekl že to není zas tak špatné, aspoň mezi nimi nebude vládnout napnutá atmosféra.
"Jo, řekl jsem si že vás ještě trochu potrápím, abych měl ten krásný pocit že se o mě někdo strachuje" usmál se na něj přívětivě.
"Ty… příště tě nechám někde na pospas hladovým vlkům, to ještě vezmeš svoje slova zpět" zatvářil se ublíženě.
Karen jen s úsměvem pozorovala jejich roztržku. Potěšilo ji že si ti dva hned na první pohled padli do oka.
Celé dopoledne strávil Harry a Daniel vzájemným popichováním. Zjistil že Danielovi je 25 let. Je to Karenin bratr. Má vystudovanou jednu kouzelnickou školu ve Francii, kde nějakou dobu spolu se sestrou a s matkou žili.
"Půjdu si na chvíli lehnout" oznámil jim a zvednul se ze židle. Bylo mu hrozně zle a slabě. Pomalou chůzí se vydal ke svému pokoji. V půli cesty se mu podlomily nohy a on se skácel na zem a ztratil vědomí. Ihned se k němu seběhli Karen a Dan, ten si ho opatrně vzal do náručí a odnesl do pokoje, kde ho položil na jednu z postelí.
A mezitím Harry letěl nekonečným prostorem, prosvíceným přímo nadpozemským světlem. Nikdy takové světlo neviděl. Ale líbilo se mu, představovalo všechno štěstí co si člověk může přát, pohodu, bezstarostnost. Kdyby bylo na něm zůstal by tu navěky. Ale nic takového mu nebylo dopřáno. Dopadl tvrdě na něco ledového, až mu po celém těle naběhla husí kůže. Unaveně zvedl hlavu a zjistil že se objevil………..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.