10. kapitola

2. prosince 2006 v 15:48 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
...

Objevili se na konci ulice plné starých rozpadajících se domů, nikdo zde nebydlel, nikdo to tu neudžoval. Celá ulice byla prostoupena mrtvolným tichem, neměl z toho dobrý pocit.
Nikde nemohl najít Karenin dům. Dobře si ho pamatoval, ze snu si vzal celkem jasnou představu jak dům vypadá.
"Halo… proberte se!" snažil se na se sebe upoutat její pozornost. Zasténala a pohla hlavou, to byla známka toho, že vnímá.
"Musíte mi říct jakými kouzly je to tu zakleté"
"Fide… fideliovo zaklínadlo…"zachraptěla. Řekla mu adresu a před Harrym se zhmotnil krásný velký dům s udržovanou zahradou.Chtěl vejít na vydlážděnou cestičku vedoucí k domu, ale jakmile udělal pár kroků vyhodilo ho to do vzduchu a odhodilo několik metrů dozadu. Při dopadu si narazil hlavu, která mu teď pěkně třeštila.
"Jsem já to ale blbej, mohlo mě napadnout že tu bude ještě nějaká ochana" brblal a mnul si hlavu na které se mu rýsovala 'výstavní' boule.
Co teď? Ptal se sám sebe. Mohl využít spojení mezi ním a Karen, ale tím by riskoval, že se jí přitíží, mohl se s nimi ještě přemístit někam jinam, ale to by jim na zdraví taky moc nepřidalo. Nakonec se rozhodl pro první možnost, zjistit jak se dostat přes ochranu domu.
Soustředil se každičkou částečkou mysli na osobu ležící před ním. Dostal se do její mysli. Byli jedna mysl jedno tělo, cítil bolest která jí pulzovala tělem, byli spojení velmi silným poutem. Bylo to jiné než legiliments, proti tomuto se nedalo bránit.
Snažil se co nejrychleji zjistit všechny informace. Rozdělil jejich vědomí a přistoupil k ochranné stěně, opatrně an ni položil ruku a řekl pár slov ve starém jazyce. Neznal tento jazyk, nikdy jej neslyšel, přesto mu nedělalo zapamatovat si dlouhé zaříkání. Vložil do toho veškerou energii, kterou měl. Přestože byl štít oslabený stálo ho hodně energie i magické aby ho zničil.
Vydal se se zraněnými rychle do domu. Hůlkou rozrazil dveře a zapadl do prvního pokoje který mu přišel na oči.Položil je na postel a odběhl hledat nějaké lektvary. Prošmejdil celý dům, dalo mu to zabrat ale nakonec je opravdu našel. Popadl jen ty lektvary, které znal a které věděl že by jim mohly pomoci. Protože nebyli nějak vážně zranění, spíše jen hodně vysílení a dehydrovaní. Ty spousty podlitin a škrábanců radši ani nepočítal.
Když se postaral o ty dva marody, sám si lehnul na gauč. Usnul ani nevěděl jak.
Ráno se probudil s mírnou bolestí hlavy. Mávnul nad tím rukou a šel hledat koupelnu, kde by se mohl aspoň trochu probrat studenou vodu. Dům mu připadal jako malé bludiště, měl pouze jedno patro. Nakukoval do každého pokoje.
"Uf" oddech si když konečně našel srávný pokoj. Překvapilo ho, že koupelny byly dvě, vedle sebe a k jeho smůle to byly dvoje dveře které si nechal úplně nakonec, takže vlastně prošel celý dům.
Vyšel z koupelny a zamířil do kuchyně, která byla spojená spolu s obývacím pokojem, jak by nazvali mudlové. Celé to tu vypadalo jako u klasické mudlovské rodinky. Kdyby nebyla ve vzduchu silně cítit magie, nikdo by neřekl že tu žijí kouzelníci.
Otevřel lednici. Našel tu pár přesnídávekm a horu jogurtů. Pak ještě nějaké normální jídlo. Popadl jeden jogurt a vydal se k velkému jídelnímu stolu. Kelímek mu ale vypadl z ruky a rozplácl se an zemi. Musel protočit oči v sloup nad svou nešikovností.
Vešla Karen a musela se usmát když viděla Harryho, jak potichu nadává a zvedá jogurt ze země. Mávla hůlkou a zem se zase blýskala čistotou
"Dobré ráno" pozdravila ho.
"Dobré, už je vám lépe?" také se na ni usmál.
"Co kdybys mi přestal vykat, připadám si jako stará rašple."
"Dobrá, tak tedy už je ti lépe?" zakřenil se na ni.
"Jo už je to lepší, chtěla bych ti poděkovat"
"Poděkovat?" dělal nechápavého.
"Ano, za to že jsi mě… vlastně nás odtamtud dostal, přitom nás vlastně vůbec neznáš."
"To… to nestojí za řeč a nemohl jsem tě tam nechat, viděl jsem co tam prožíváš"
"Já nechtěla jsem abys to viděl, proto jsem ti zamezila přístup, ale později už jsem na to neměla sílu" v oličeji se jí odrážela bolest, kterou musel aprožívat. Proto radši změnil téma.
"Karen? Můžu se tě na něco zeptat?"
"Do toho" pobídla ho.
"Jaktože mezi sebou máme to pouto a co my dva spolu máme společnéh, že se se mnou bavíš jako se strým známým?"
Asi bych ti to měla všechno vysvětlit. Takže začnu úplně od začátku. Tvoje matka je moje nevlastní sestra…"
"Sestra?Ale jakto, vždyť máma…Petunie…oni" vyvalil na ni oči Harry.
"Máme společného otce. Nikdy jsem neměla tátu, žila jsem jen s matkou. Celou pravdu jsem se dozvěděla asi rok před tvým narozením. Seznámila jsem se s Lily, ona o druhém vztahu jejího táty nevěděla, ale spřátelili jsme se a hodně jsme si rozuměli.
Když jsi se narodil ty a Brumbál Lily řekl o jisté věštbě, chtěli jsme tě za každou cenu ochránit, ale taky jsme se trochu pojistili…"
"Moment, o jaké věštbě to mluvíš? Má něco společného s tou co po tobě chtěl Voldemort?" kroutil nechápavě hlavou.
"Ano, hodně o ni stojí. Asi bych ti měla říct co obsahovala" rozmýšlela se. "Dobrá, tedy před tvým narozením byla vyřčena věštba, o chlapci, který se narodí na konci měsíce července, bude mít moc jakou Pán zla sám nezná. Pán zla ho poznamená jako sobě rovného. A nejhorší věta je: ani jeden nemůže žít dokud druhý zůstává naživu"
Harry zůstal sedět s hlavou sklopenou k zemi. Stále ještě přemýšlel nad významem těch slov.
"Harry?Není ti nic?" zeptala se ho opatrně Karen.
"Jo to bude dobrý" pípl. Konečně pochopil co ta slova znamenají. Už pochopil proč se o něj Voldemort tak zajímá. Vždyť on ho bere jako bezprostřední hrozbu a chce se ho nejdříve zbavit.
Právě kvůli této věštbě jsem se s Lily rozhodli, zajistit ti aspoň malou pomoc, našli jsme staré a silné kouzlo. Smíchali jsme tvou a mou krev. Sdílíme spolu moc, vědomosti, emoce, a můžeme si vědomě navzájem pomáhat. Například jak se na mě a Kevina…(oči se jí při tom jméně zaleskly slzami)…zřítil dům, to jsme se poprvé spojili, určitě sis podvědomě přál pomoct nám, proto jsi se probudil s těmi zraněními, nebýt tohoto spojení nejspíš bych to nepřežila."
"Jaktože je dům zase v pořádku, když byl předtím úplně zničený?"
"Je to tu začarované více kouzly než by sis myslel, dům se sám vyzpravil, to je další šikovné kouzlo, které jsem objevila"
"Aha"
"Tak konec vysvětlování, určitě už máš hlavu přeplněnou informacemi."
Vstala a došla mu pro další jogurt.
Harry si dal do pusy první sousto, ale musel ho ihned vyplivnout zpátky. Byl kyselý, čili zkažený.
"Copak, nechutná?"
"Ne, je výborný." Karen nad tím jen pokrčila rameny a odešla od stolu. Harry se šel napít vody, měl hroznou žízeň. Vypil už čtvrtou sklenici, ale vůbec to nepomáhalo. Hrozně ho bolela hlava. Cítil se úplně vyprahlý, jako po týdnu na Sahaře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.