1-Sen

2. prosince 2006 v 15:07 | Mission |  Harry Potter a krásná neznámá
Můj úplně první pokus o povídku...taky to podle toho vypadá že? Harry se po čtvrtém ročníku vrací k Dursleyovým, něco se ale přihodí a on si tam dlouho nepobude.....

Prostorným domem se rozléhal křik malého dítěte.Žena, která ještě před chvílí nerušeně spala se zvedla a šla utišit svého rok a půl starého syna Kevina. Měla čokoládově hnědé rovné vlasy a tmavě hnědé až černé oči. Velice zvláštní oči, při pohledu no nich máte pocit jako byste plavali v temné hluboké studni, přitom ale byli přátelské a vlídně. Hedvábná noční košilka podtrhovala dobře tvarovanou štíhlou postavu, na kterou mohla být náležitě hrdá.Pohybovala se ladnými pohyby. Měla zvláštní kouzlo, které se nedalo popsat slovy.
"Ššš…pojď zlatíčko půjdeme se napapat" dítě jakmile zahlédlo svoji mámu přestalo plakat a když ho vzala do náručí a odnášela z pokoje spokojeně si žvatlalo něco co se mohlo podobat slovu papa.
"Ty dáváš papa postýlce?" zasmála se. Došla do kuchyně, Kevina posadila do židličky a šla mu pro jogurt.Zřejmě mu chutnal, protože ho měl v sobě během pár minut a ještě se dožadoval dalšího jídla.
"Kde ten Daniel je…" koukla se na hodinky.
Najednou se cely dům roztřásl a ze zdi začaly padat kusy omítky.Nancy popadla syna a v panice se snažila dostat z domu, který se jim začínal rozpadat nad hlavami.
"Proboha co se to děje" šeptla a snažila se svým tělem chránit svého chlapečka, který se bal a plakal.Další rána, ze země se vznesl oblak prachu. Snažila se co nejrychleji dostat ven. Už byli jen dva metry od dveří když se začala tříštit skla a cela konstrukce domu se začala rozpadat.Už nebylo úniku……..
Harry se trhnutím probudil a lapal po dechu jako kdyby poslední minutu nedýchal. Byl to neskutečně živý sen, jako by to bylo skutečné. Ale přece něco takového není možné.Přestal se tím zabívat a pokusil se postavit.
Když se mu to po několika pokusech povedlo a on se konečně postavil hrozně se mu roztřásly nohy. Pořádně si sám sebe prohlédnul, po celém těle měl modřiny, odřeniny a podlitiny.
S vypětím všech sil udělal jeden krok, ale hned nato skončil na zemi, bolel ho snad každý sval v těle, každá kostička.Nějakou dobu načerpával síly. Pokusil se znovu postavit a udělal jeden krok.Tak nějak s pomoci zdi se mu podařilo dojít až ke dveřím, už jen sejít schody.
Dursleyovi nebyli doma, takže mu nemohl nikdo pomoci. Ti by mi moc ochotně nepomáhali, spíš by mi ještě šlápli na krk abych nemohl dýchat, pomyslel si.
Nějakým zázrakem se dostal až pod schody. Najednou se mu zatočila hlava. Jakýkoli pohyb mu způsoboval nesnesitelnou bolest v břiše.Neudržel rovnováhu. Spadl na zem, už neměl sílu se znovu postavit. Ztratil vědomí.
Slyšel kolem sebe hlasy, ale nerozuměl jim.
Po chvíli usnul nebo upadl do bezvědomí, kdo ví….
Probral se až po zhruba dvou hodinách. Dovezli ho na pokoj a dali mu něco na spaní. Poslední co slyšel byl začátek něčího rozhovoru.
"Vy jste Dursleyovi?"
"Ano"
"Operaci má úspěšně za sebou. Měl vážná vnitřní zranění, ale vypadá to nadějně. Ještě tu u nás ale pobude, přibližně, asi tak dva měsíce"
"Opravdu? To jsme rádi. Nashledanou" a během pár vteřin byli pryč.
"Počkejte ještě musíte vy…." Snažil se je zastavit, ale už byli na konci chodby, ani se neohlédli.
Lupin s Kengleym zatím netrpělivě postávali před domem číslo čtyři, naprosto nechápali situaci.
Harryho najednou odvezli a oni nevěděli kam.
Najednou se na cestě ozval zvuk motoru. Dursleyovi se vrátili, na tváři měli spokojený výraz.
"Dobrý den já jsem Remus Lupin, co je s Harrym???
"V nemocnici, není na tom nejlíp"
Remuse vytočila jeho radost.
"Do jaké nemocnice"? snažil se o klidný ton.
"Do Centrální nemocnice, na ambulanci"
Remus a Kingsley ani neodpověděli a hned se přemístili před špitál.
Na informacích se poptali kde leží Harry Potter, došli do druhého patra a vešli do pokoje hned vlevo. Měl pokoj se dvěmi postelemi, druhá postel byla momentálně prázdná.
"Harry" vydechl Remus a vrhl se k posteli.
Vzal ho za ruku a pohladil po tváři, měl ji plnou škrábanců. Hlavu mu celou převázali obvazy. Levou ruku měl v sádře a na těle spoustu náplastí. Podíval se na jehlu, která byla zapíchnutá v jeho ruce a napojena na trubičku se sáčkem s průhlednou tekutinou.
"Pro…proboha, musíme ho hned dostat do Bradavic nebo na ústředí."
"Dojdu informovat Brumbála, měl by to vědět" nabídl se Pastorek.
"Jistě"
"Bude to zas dobré Harry"
V očích se mu leskly slzy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jojo jojo | E-mail | 8. prosince 2006 v 13:37 | Reagovat

JE TO SUPER!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.